Původ meditace všímavosti

Meditace všímavosti (někdy také meditace vhledu či vipassana) je jedním z hlavních prvků Buddhova učení. Všímavost (mindfulness) je však schopnost, kterou mají všichni lidé bez rozdílu, jejímu rozvoji se tedy může věnovat kdokoliv, ať už se hlásí k jakékoliv náboženské tradici, je ateista, nebo sleduje vlastní jedinečnou cestu. Samotný Buddha své učení neprezentoval jako náboženství či filosofický systém, ale jako cestu vedoucí k osvobození od dukkha. Pojem dukkha je někdy překládán jako utrpení, ale znamená spíše nespokojenost či prostě strast či stres.

... stárnutí je strastné, nemoc je strastná, umírání je strastné, být spojen s tím, co je nemilé, je strastné, být oddělen od toho, co je milé, je strastné, nedostat to, co si přejeme, je strastné.

Buddhova rozprava o roztočení kola Dhammy

Příčina dukkha je podle Buddhy lpění - když po něčem tolik toužíme, že se bojíme, že to nedostaneme, nebo jsme zklamaní, když toho nedosáhneme. Zkrátka, když věci jsou jinak, než si představujeme.

V našem životě jsme zvyklí stále něco řešit, něčeho dosahovat, někým se stávat. Při meditaci je tomu naopak: bez snahy něco vyřešit, dosáhnout či někým se stát, si můžeme začít učit přijímat to, co se právě děje, právě takové, jaké to je. Přijetí aktuálního stavu věcí není rezignace. Naopak nám to pomáhá nejstřízlivěji posoudit, jak nejlépe v dané situaci jednat.

Při meditaci se kultivuje několik vzájemně provázaných schopností. (V závorce uvádím pro přesnost buddhistické termíny). V první řadě jde o všímavost (sati) – schopnost plně prožívat přítomný okamžik. Další důležité schopnosti jsou klid (samatha) – schopnost nechat spočinout mysl u jednoho objektu a vytrvalost (virija) – schopnost vytrvale a se zájmem obracet mysl k přítomnému prožívání.

Tyto schopnosti přinášejí vhled (vipassana) do vzájemné provázanosti prožívání emocí, myšlení a jednání. Podle buddhistické tradice vede meditace spolu s etickým jednáním a moudrým poznáním, k úplnému osvobození od stresu (nibbána). To neznamená, že již žádný stres nebudeme prožívat, ale že nás nebudou ovládat stresující motivace jako je chtivost, nenávist, a zaslepenost.

Důležité je, nevnímat meditaci všímavosti jako další úkol, který musíte splnit, nebo jako další příležitost sobě nebo druhým něco dokázat. Cvičení všímavosti jsou příležitostí najít si čas pro sebe a s hravým zájmem zkoumat prožitkové bohatství, které se ukrývá ve Vašem životě.

Na druhou stranu rozvoj všímavosti vyžaduje jistou vytrvalost a trpělivost. Je to podobné, jako když se učíte hrát na hudební nástroj - nestačí přečíst si o tom knížku, musíte pravidelně cvičit. Většina meditujících se také shoduje, že meditační praxe nepřinese žádný trvalý prospěch pokud není v každodenním životě provázána s etickým jednáním (přátelským postojem k sobě i druhým).