Pět překážek, které nám brání být v přítomnosti

V tradičních buddhistických textech o meditaci všímavosti se rozlišuje pět překážek, které nám brání být v přítomnosti jak při meditaci, tak i v každodenním životě. 

Jsou to: žádostivost (desire), odpor a zlá vůle (ill-will), ospalost a otupělost (sloth and torpor), neklid a obavy či výčitky (restlessness and worry) a pochybnosti (doubt). Žádná z těchto překážek není znakem našeho selhání, viny nebo charakterové vady apod. Nemusíme si je vyčítat, jsou to přirozené reakce na některé situace. Díky všímavosti je můžeme účinně zvládat k našemu prospěchu.

1. Žádostivost se týká smyslově příjemných věcí, osob nebo míst, ale i žádosti po slávě, uznání, moci apod. Pokud není přítomna všímavost, mysl na těchto věcech (osobách, situacích, pocitech, názorech apod.) snadno ulpí a vzniká stres z představy, že dotyčnou věc ztratím, nebo ji vůbec nezískám. Žádostivost je možné zvládat rozvíjením schopností pustit to, co není možné udržet, a ochotou přijmout, že něco prostě získat nemohu. To se nijak nevylučuje s jasným záměrem dosáhnout něčeho prospěšného pro mě nebo pro druhé. Pokud se neobjevuje lpění, nestresuji se představou neúspěchu. A zároveň uznávám, že neúspěch může přijít, a účinně mu předcházím. Pokud neúspěch skutečně přijde, netrápím se tím příliš dlouho, neobviňuji sebe nebo druhé, naopak poučím se z chyb a beru to jako novou zkušenost, která přináší nové možnosti.
    
2. Odpor a zlá vůle zahrnuje celou škálu stavů od lehké frustrace a podráždění, až po silnou nenávist, hořkost, hnus, zklamání. Může se týkat jak osob (včetně sebe sama a svých vlastností), tak i nepříjemných věcí, míst a situací. Všechny formy odporu vyvolávají stres. Pokud není přítomna všímavost vede odpor a zlá vůle k dalším myšlenkám, emocím a činům, které vyvolávají ještě větší odpor a tak se stres dále posiluje. Odpor a zlou vůli je možné zvládat rozvíjením přátelského zájmu k sobě a k druhým (a obecně k situacím, které prožívám). Tím se rozvíjí schopnost přijímat situace, které nejde změnit. Díky přijetí a následnému zklidnění, je také snadnější najít způsob, jak změnit to, co změnit jde. V oblasti mezilidských vztahů se přátelský zájem a přijetí nijak nevylučuje se schopností držet si své hranice a vyjadřovat nesouhlas s jednáním či názorem druhého. Napomáhá však respektujícímu porozumění druhému člověku a zvyšuje šanci, že bude dosaženo řešení ve kterém budou všechny strany spokojené.  
    
3. Únava a otupělost zahrnuje stavy od lehké ospalosti a ztráty zájmu až po stavy těžké deprese či vyhoření. Všímavost k těmto stavům pomůže odhalit, že jde pouze o přechodné stavy, které nepotrvají věčně a že náročnější úkoly a rozhodnutí bude lepší odložit, až budeme svěžejší. Zvládání únavy a otupělosti záleží na jejich typu a intenzitě. Někdy je nejlepší si prostě odpočinout. Někdy pomůže fyzická aktivita. Jindy schopnost vnímat věci se zájmem, dětskýma očima, jako bychom je viděli poprvé. V těžších stavech může pomoci rozvíjení vděčnosti, cílené hledání činností, které dávají smysl a radost, a přijímající podpora blízkých lidí. 
    
4. Neklid a obavy či výčitky označují stav, kdy mysl neustále přeskakuje z tématu na téma jako splašená opice. Neklid je často spojen s pocity úzkosti, nejistoty a nadměrnou aktivitou vnitřního kritika, který nám vyčítá, co jsme udělali špatně, a nutí nás neustále s obavami přemítat, co se může pokazit. Všímavost pomáhá udržet si odstup od výčitek, kritizování a katastrofických scénářů. Vnímá je realisticky jako odhady nebo dohady, které mysl nabízí, nikoliv jako nepochybná fakta, kterým musíme věřit. Dále je pomocí přátelského zájmu k sobě (čili sebe-laskavosti), je možné vytvářet uvnitř sebe prostředí bezpečného přijetí či vnitřního domova, ve kterém se vnitřní kritik může postupně začít zklidňovat a stává se spíše opatrným přítelem, který nás varuje před možnými chybami.
    
5. Pochybnosti se mohou týkat meditace - např. "Má to smysl?", "Neměl bych dělat něco důležitějšího?", "Dělám to dobře?" apod. Ale také jakýchkoliv jiných situací spojených s nejistotou jaké jednání, je to správné. Mysl se přirozeně snaží snižovat nejistotu tím, že analyzuje situace a hledá nové informace. Pochybnosti tedy, stejně jako ostatní překážky, nejsou "špatné", záleží ovšem na jejich míře. Někdy se mysl stále dokola snaží řešit situaci, kterou není možné na základě dostupných znalostí racionálně rozhodnout, nebo klade otázky, na které nelze odpovědět. Pokud je přítomna všímavost, můžeme začít sledovat samotný stav nejistoty a přijmout ji. Přijetí nejistoty vede ke zklidnění a trpělivosti. Často se objeví nové možnosti, které mysl předtím díky přílišnému rozrušení nenašla. A někdy je nejlepším řešením trpělivě počkat, jak se situace vyvine.

Všechny překážky je možné zvládat a učit se z nich pomocí následujících kroků:

• Rozpoznání překážky - někdy stačí ji prostě jen pojmenovat.

• Přijetí překážky - je možné ji uznat a zaujmout k ní postoj přátelského zájmu? Pokud ne, nevadí - jedná se o formu odporu, který můžeme také prozkoumat.

• Prozkoumání překážky - jaké myšlenky, emoce, tělesné vjemy a vzorce jednání vyvolává?

• Neztotožňování se s ní - překážky nejsou trvalé součásti naší osobnosti. Jsou to pouze dočasné procesy, které se objeví, chvíli nás ovlivňují, a po čase opět mizí.

Více informací najdete na Wikipedii - Five hindrances.