Sebepřijetí - jak se spřátelit sám se sebou

I když nejsme dokonalí, můžeme se naučit přijímat své limity a spřátelit se sami se sebou

 

 

"... Ať najdu sílu změnit, co se změnit dá,
vyrovnanost přijmout, co změnit nejde,
a moudrost to od sebe rozlišit.“

- Modlitba vyrovnanosti (Serenity prayer)

 

Nejste v tom sami. Stejně jako většinu lidí v moderní společnosti Vás mohou trápit problémy spojené s chronickým stresem, jako je podrážděnost, nespokojenost, únava, deprese, úzkosti, nespavost a psychosomatická onemocnění.Ať už zažíváte cokoliv stresujícího, je to zesilováno nebo přímo vytvářeno vnitřním konfliktem. Vnitřní konflikt vzniká, když nedokážeme přijmout situace, které prožíváme, nebo své vlastnosti.

Těžké může být například přijmout, že nejsme dost atraktivní pro druhé, že jsme slabší nebo méně zruční než ostatní nebo trpíme nějakou nemocí. Také může být těžké přijmout, že jsme udělali nějakou chybu nebo zvládáme úkoly hůř než někteří jiní lidé. Naopak pokud se naučíme své vlastnosti zdravým způsobem přijímat, vnitřní konflikt mizí a postupně se od stresu osvobozujeme.

Inspirací pro sebepřijetí může být výše zmíněná Modlitba vyrovnanosti. V první řadě to není nějaká laciná rada, že bychom měli věci měnit nebo přijímat. Není v ní žádný nátlak, žádné nároky. Modlitba je pokorné přání, abychom našli podporu – sílu, vyrovnanost a moudrost. Zdrojem takové podpory mohou být pro někoho, různé formy božských nebo nadpřirozených sil. Ale mohou to stejně dobře být i přirozené zdroje síly a zdraví, které má každý živý organismus, a které jsou v souladu s vědeckým pohledem na svět. Takové zdroje můžeme postupně budovat a od stresu se osvobozovat.

Přijetí nikdy není pasivní rezignace. Neznamená to, že musíme souhlasit s tím, co není v souladu s našimi zájmy a hodnotami. Zároveň ale neutíkáme před skutečností a učíme se vidět nezkresleně věci, tak jak opravdu jsou. Přijetí neznamená, že se vzdáme naděje, že bychom mohli změnit sebe nebo situaci, ve které jsme. V těch situacích, které jde změnit, může sebepřijetí dodat stabilitu a odvahu ke klidné, kreativní a vytrvalé práci na změně. V situacích, které změnit nejde, se můžeme naučit je přijmout a prožít obavy, hněv, smutek a truchlení jako přirozenou součást života. Místo abychom se nechali spoutat zoufalstvím a beznadějí, můžeme se otevřít možnosti, že i neúspěch nebo ztráta nám může přinést nové podněty do života. I ty nejtěžší ztráty se mohou proměnit v nečekané nálezy.

Přijetí ovšem není vůbec snadné. Prvním krokem k přijetí nějaké náročné situace, může být prostě uznání, že je to opravdu těžké. Paradoxně je možné přijmout i to, že něco přijmout nedokážeme. Já sám těžko přijímám některé své vlastnosti. Pomáhá mi, když rozliším, co změnit mohu a co nikoliv.

  •     Zapomnětlivost: Mohu dělat věci hned a nastavovat si upomínky. Nemohu zaručit, že si vždycky vzpomenu.
  •     Bolavá záda: Mohu cvičit, zdravě sedět, dělat přestávky při práci. Nemohu omládnout a odstranit některá zranění.
  •     Někdy jsem nepříjemný na svou mámu: Mohu se jí omluvit, říci jí, jak ji mám rád, a připomínat si svůj záměr, chovat se k ní laskavě. Nemohu změnit své minulé chování.

Otázka: Jaké vaše vlastnosti je pro vás těžké přijmout? Co na tom můžete změnit a co ne?

Jak ale přijmout, to co nemůžeme změnit? Překážkou přijetí je opět stres. Když prožíváme stres, uvolní se zdroje energie a aktivují obranné mechanismy. Na úrovni emocí, začneme prožívat odpor k aktuálnímu stavu a hledat způsoby, jak nastalou situaci aktivně vyřešit. Odpor je kořen, ze kterého vyrůstá celá škála dalších emocí jako je strach, hněv, bezmoc, hnus, stud a vina. Pro sebepřijetí jsou nejsilnější překážkou stud a vina. Více si o nich povíme v dalších kapitolách. Odpor je přirozenou obranou reakcí a často skvěle funguje. Například pokud zjistím, že jdu pozdě na schůzku, může se objevit stud, že mne lidé začnou vnímat jako nespolehlivého, a tak zrychlím chůzi (aktivní řešení), abych přišel včas. Ale co když mi ujede autobus a já zjistím, že schůzku už určitě nestihnu?

Příklad: Stejně jako vy, i já jsem podobnou situaci zažil, dokonce mnohokrát. Na jednu si zvlášť dobře pamatuji. Pospíchal jsem na kurz, kde na mne čekalo skoro dvacet lidí. Autobus mi těsně ujel, nepočkal na mne. Byla tma, zima a mrholilo. Další autobus měl jet za deset minut. Nepřijel. Nepřijel ani za patnáct minut. Bylo jasné že vynechal. Uvědomil jsem si, že zuřím. Mezi zuby jsem drtil nadávky střídavě na sebe a na Dopravní podnik. Protože ale na zastávce čekali další lidé, dával jsem dobrý pozor, aby mne neslyšeli, abych se neztrapnil. Když jsem si to uvědomil, tak mne to to pobavilo a pomohlo mi najít zdravý odstup od myšlenek a emocí, které jsem prožíval. Uvědomil jsem si, že nadávky, jsou jen projevem odporu k realitě. Přestal jsem nadávat a začal vnímat, jak se hněv projevuje v těle. Nebylo to příjemné, ale zároveň to bylo nesmírně zajímavé. Hluboko ve svalech a podél páteře jsem cítil intenzivní pulzování, které jakoby chtělo něco aktivně dělat, ale nemohlo. Vedle tohoto pulsování, jsem ale zaznamenal ještě další mnohem nepříjemnější pocit, mrazivé strnulosti. Byla to bezmoc. V tu chvíli jako by mi bleskla v hlavě představa, jako bych se viděl zvenku, jak stojím v dešti na zastávce a místo kritiky, jsem zavnímal sám k sobě laskavou a přátelskou podporu. Dovolil jsem si na chvíli plně otevřít pozornost pocitu bezmoci a s respektem uznal, že právě teď prožívám takto intenzivně nepříjemný pocit. Pocit, který je prostě jen přirozenou reakcí na to, že nemám moc ovlivnit danou situaci a zároveň se stydím za to, že zklamu lidi, kteří na mne čekají. Chvíli jsem vnímal velmi intenzivní poryvy pocitů, ale pak přišla úleva, pocity se uvolnili, hněv i bezmoc se proměnili do lehkého zklamání, které nakonec přešlo do klidu.

Všimněte si, že přijetí vnější situace (déšť, že vynechal autobus, nestihnu přijet včas) bylo možné, díky přijetí mé reakce na tuto situaci (dovolil jsem si plně prožít nepříjemné emoce hněvu a bezmoci). To platí obecně - přijetí jakékoliv situace ve vašem životě, je možné díky zvládnutí a přijetí vašich reakcí, zejména emocí. Autobus nakonec přijel a po cestě mne napadlo, že až se budu omlouvat za pozdní příchod, použiji zároveň tento příběh jako ilustraci, jak všímavě pracovat s emocemi. >Na tomto příběhu bych rád ukázal, že sebepřijetí podporují tři prospěšné schopnosti:

  •     Všímavost, abychom dokázali udržet zdravý odstup od svého prožívání a dokázali mu porozumět. Klíčová je přitom schopnost nenechat se pohltit myšlenkami a začít vnímat projevy emocí v těle.
  •     Laskavost, která namísto odsuzování a kritizování, nabízí přátelskou podporu a péči.
  •     Propojení, schopnost navzájem se podporovat a sdílet těžké situace s druhými lidmi.

Rozvíjení těchto tří vlastností se budemem věnovat v kurzu Sebepřijetí a podrobně je popisuji ve stejnojmenné knize, kterou vydá nakladatelství Portál v roce 2023.

Tags: