Když začínáme poznávat pravou povahu skutečnosti, přirozenou reakcí je strach.
Pema Chödrön
Dalailama v jednom rozhovoru prohlásil: "Zajímám se zejména o to, co nazývám sekulární etikou. Lidé, kteří se nezajímají o náboženství a víru, také chtějí žít šťastný život. Tyto lidi a zejména mladou generaci bychom měli naučit zvládat jejich negativní emoce čistě na základě každému dostupné zkušenosti a zdravého rozumu založeného na vědeckých poznatcích."
Dalailama přitom vychází ze základního principu buddhistické etiky - vlastní zkušeností ověřeného poznání, že jednání, které je motivované chtivostí, odporem nebo ignorováním skutečnost, vytváří utrpení pro nás i pro druhé. Opakem těchto neprospěšných motivů je přátelský postoj k sobě i druhým a jasné vědomí toho, co se právě děje s naším tělem a myslí. Tato etika není založena na víře v autoritu, která nám dává příkazy, trestá a odměňuje. Proto se stala inspirací i pro mnoho lidí, kteří se za buddhisty nepovažují, ale hledají praktickou orientaci v životě.
Inspirací pro každodenní život může být např. tzv. Pět předsevzetí:
Nejsou to příkazy, ale spíš doporučení, jak způsobovat sobě i druhým co nejméně problémů. Pokud je nedodržíme nemusíme se cítit provinile. Můžeme si ale pečlivě všímat, jaké důsledky přináší dodržování či nedodržování těchto pravidel nám a lidem kolem nás.
Můžete si přečíst podrobný článek Jan Burian: Buddhistická etika v praxi.