|
Indiánský stařešina byl povolán, aby urovnal hádku mezi dvěma muži. Jeho vnuk se ho zeptal, proč se lidé hádají.
Stařešina odpověděl: „Všichni máme v sobě dva vlky. Jeden je šedý a plný hněvu, strachu, hořkosti, závisti, žárlivosti, chamtivosti a arogance. Druhý je bílý a plný lásky, míru naděje, odvahy, pokory, soucitu a naděje. A ti dva se spolu neustále perou.“
„A já mám v sobě ty dva vlky také?“ ptá se malý indián.
„Ano, každý je v sobě má“.
„A který vyhraje?“
„Ten kterého nakrmíš“, odvětil stařešina.
Vybral jsem na úvod tento úryvek, protože krásně ilustruje záměr této knihy– respektovat šedého vlka hněvu a strachu a zároveň se naučit krmit i bílého vlka. Protože, když se musíte vyrovnat s chronickou bolestí ať fyzickou či psychickou, nepomůže Vám, když se na na svou bolest či na sebe sama budete hněvat, nebo budete svou bolest ignorovat, či se jí bát. Nepomůže Vám ani to, když se kvůli strachu a hněvu, který bolest vzbuzuje, začnete izolovat od druhých lidí a zahořkle se uzavírat do sebe.
|
|
Autoři: Vidyamala Burch a Danny Penman, Vydala Grada v roce 2016
|
