Mýty o štěstí

Většina pohádek, kterým jsme naslouchali jako děti, končí: „... a žili šťastně až do smrti.“ A koneckonců i většina Hollywoodských filmů, televizních programů a populárních románů a končí Happy endem. Dobro triumfuje nad zlem, pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí, kladný hrdina to nandá darebákům. Odpovídá to ale naší životní zkušenosti?
Psycholog Russ Harris, autor knihy The Happiness Trap (Past štěstí), popsal rozšířené a neustále v omílané mýty, které nás nutí věřit, že bychom měli být, co nejvíce šťastní – a pokud nejsme, tak je s námi něco špatně. Pokud těmto mýtům uvěříme a budeme se snažit získat více štěstí, než je reálné, pak místo štěstí bude výsledkem jen zklamání a frustrace.

Mýtus první: Všichni lidé jsou přirozeně šťastní.
Tento mýtus snadno vyvrací aktuální statistika Světové zdravotnické organizace. Jeden z deseti dospělých se v průběhu života pokusí o sebevraždu. Jeden z pěti bude trpět depresí. A s téměř 30% pravděpodobností budete v průběhu svého života čelit psychiatrickému onemocnění. To nejsou extra vyhlídky.
A zkuste si k tomu přidat všechna trápení, která nejsou zařazena mezi psychiatrická onemocnění – osamělost, rozvody, sexuální problémy, stres v práci, krize středního věku, narušené vztahy, domácí násilí, sociální izolace, šikana, předsudky, nízké sebevědomí, chronická podrážděnost, ztráta smyslu života … Už začínáte mít představu, jak vzácné je skutečné štěstí? Bohužel spousta lidí věří, že snad všichni kromě nich jsou šťastní. A jak snadno uhodnete – jsou díky tomu ještě nešťastnější.

Mýtus druhý: Když nejsi šťastný, tak je s tebou něco špatně.
Tento mýtus logicky vyplývá z prvního mýtu – západní společnost předpokládá že duševní utrpení je něco abnormálního. Vnímáme duševní utrpení jako slabost nebo nemoc. Každý člověk občas prožívá duševní či tělesnou bolest a když se tyto nepříjemné pocity dostaví, často se kritizujeme, že jsme slabí a neschopní. Lékaři k tomu často přispívají tím, že nám dají nějakou nálepku, třeba : „Jste depresivní.“ a tím nám jen potvrdí, že je s námi něco špatně.
Mysl moderního člověka se však nevyvinula tak, abychom byli šťastní, ale aby našim předkům umožnila přežít v nebezpečném prostředí. Proto neustále hledáme nebezpečí (a to pro jistotu i tam, kde žádné není), srovnáváme se s druhými, posuzujeme své okolí i sami sebe a cítíme znepokojení, pokud odhalíme nějaké chyby či nedokonalosti.

Mýtus třetí: Abychom žili lépe, musíme se zbavit nepříjemných pocitů.
Žijeme ve společnosti, která je posedlá hledáním štěstí, tato společnost nám říká, že se máme zbavit nepříjemných pocitů, vyhledávat příjemné. Na první pohled to dává smysl. Koneckonců, kdo by se chtěl cítit nepříjemně? Ale má to háček: ty nejpodstatnější věci v životě sebou přinášejí širokou škálu pocitů – příjemné i nepříjemné. Například v dlouhodobém intimním vztahu zažijete nejen nádherné pocity lásky a radosti, ale nevyhnutelně také zklamání a frustraci. Neexistuje dokonalý partner a dříve či později se v něčem neshodnete. A to samé platí o každém smysluplném projektu, do kterého se pustíte. I když často můžete zažít nadšení a uspokojení, nejspíš se dostaví i stres, úzkost, hněv či únava. Takže pokud věříte, že je možné zbavit se nepříjemných pocitů, máte problém, protože není možné dosáhnout lepšího života, pokud nejste připraveni čelit nepříjemným pocitům.

Mýtus čtvrtý: Měli byste být schopni kontrolovat své myšlenky a pocity.
Ve skutečnosti máme mnohem méně kontroly nad svými myšlenkami a pocity, něž bychom si přáli. Jistou kontrolu máme, ale ne tolik, kolik nám tvrdí různí „experti“ na osobní rozvoj.
Naprostá většina svépomocných programů je založena na tomto mýtu. Mnoho programů Vás například učí, jak identifikovat negativní myšlenky a nahrazovat je pozitivními. Jiné programy zase doporučují opakování pozitivních afirmací, jako třeba: „Vše co se děje, je pro mé nejvyšší dobro a štěstí.“ nebo „Jsem silný, schopný a všechno vždy zvládnu.“ Další programy doporučují, abyste si živě vizualizovali sama sebe, jak žijete život, o kterém sníte.
Základní myšlenka těchto programů, je založena na předpokladu, že když odstraníte negativní myšlenky a naplníte si hlavu pozitivními myšlenkami a představami, tak dosáhnete štěstí.
Kéž by to bylo tak jednoduché.
Tipnu si, že už jste nesčetněkrát zkoušeli myslet na některé věci pozitivně, ale negativní myšlenky se vracely stále znova. Platí to i pro nepříjemné emoce jako je strach, vztek, smutek, nejistota a pocity viny či studu. Neznamená to, že by tyto techniky vůbec nefungovaly. Dočasně se nám může podařit negativní myšlenky či pocity ztlumit a uleví se nám. Ale dlouhodobě to většinou neúčinkuje. Negativní myšlenky a pocity po nějaké době sice zmizí, ale pak se zase objeví a tak stále dokola. Čím více jste ve stresu, tím více se schopnost omezit negativní myšlenky a pocity zmenšuje. Mýtus, že bychom měli mít myšlenky a pocity pod kontrolou je natolik rozšířen, že když se nám to nedaří, cítíme se neschopní.

Máme tedy na štěstí rezignovat? Samozřejmě že nikoliv. Ale zkusme si nejdříve připomenout, jaký život doopravdy je. Jak ho známe z vlastní zkušenosti? I když prožíváme dlouhé období spokojenosti nakonec příjemné pocity pominou. Koneckonců všichni můžeme vážně onemocnět, zestárneme a zemřeme. Dříve či později přicházíme také o své blízké – opustí nás, jsme od nich odloučeni či zemřou. I naše úspěchy jsou pomíjivé. Dříve či později se objeví v životě krize, zklamání a neúspěchy. Pokud žijeme, nevyhneme se bolesti.
Pokud však začneme rozvíjet schopnost plně prožívat přítomný okamžik – ať už prožíváme příjemné či nepříjemné, začne docházet k hluboké proměně vztahu k bolesti a nepříjemným emocím. Pokud se přestaneme tělesné i duševní bolesti bát a utíkat před ní, a začneme ji vnímat se soucitem a porozuměním, naučíme se bolest nejen lépe zvládat, ale dokonce je možné si z ní i udělat spojence, který nám ukazuje, co je v životě opravdu důležité. Bohatý a smysluplný život je možný nezávisle na tom, zda jsme právě šťastní či nikoliv. Změna vztahu k bolesti a nepříjemným pocitům přináší i změnu ve vztahu k příjemným pocitům. Teprve pokud dokážeme na příjemných pocitech přestat lpět a nutkavě je vyhledávat, můžeme si jich užít s lehkostí a naplno.