Meditace v denním životě s Jeffem Oliverem

Když mi přišel email s informací o Jeffově pražském retreatu, zajásala jsem. Konečně něco pro nás pracující / studující, kteří se snažíme najít rovnováhu a klid během našich běžných denních aktivit. Jeffa Olivera jsem potkala v meditačním centru Dibbavana. Byl to můj první meditační retreat a dost zasáhl do mého života. Jenže v té době jsem měla prázdniny, takže pokračovat v meditaci každý den nebyl problém. Vše se zdálo jednoduché a fungovalo jako po drátkách. Akorát, že s nástupem do školy se meditační praxe stávala pomalu a plíživě stále méně intenzivní. Známe to všichni, vždycky se vyskytne něco „důležitějšího a naléhavějšího“ na práci, a pak se najednou přistihneme uprostřed nějakého toho stresu, vzteku, smutku a slova jako všímavost a plné vědomí nám zní jako vzdálená vzpomínka….

Myšlenka retreatu v denním životě se mi moc líbila. Celé to vypadalo tak, že ráno od 6 do 9 a večer od 18 cca do 20 hodin mohl kdokoliv, kdykoliv přijít, posedět, povyprávět a pobýt jak dlouho chtěl. Já jsem ze zúčastnila skoro každý den. Ráno jsem vstávala v 5, abych na šestou byla v centru Lotus. První 2 dny jsme byli jen tři. Uvařili jsme si čaj, Jeff nám vyprávěl svoje zkušenosti, odpovídal na dotazy a pak jsme buď meditovali v sedě, nebo jsme pozorovali vodu, jak se vaří v konvici nebo čajové lístky, jak se rozvíjí, když se zalijí horkou vodou nebo jsme pozorovali paprsky světla zářící z plamene svíčky, když se na něj dívá s přivřenýma očima. To vše nám mělo připomenout pravou přirozenou podstatu věcí.

Postupně se nás scházelo víc a víc, každý většinou přinesl něco k snídani, tak jsme společně jedli v plném vědomí. Každý pobyl podle svých možností a postupně jsme se rozcházeli. V sobotu ráno jsme se rozhodli jít na meditaci v chůzi, která se nesla v Jeffově „freestyle“ duchu. Byli jsme tři, navzájem jsme se drželi a ten kdo byl uprostřed měl zavřené oči. Tak se nám otevřela možnost prozkoumávat známé pražské ulice jinými smysly než je zrak. Všechny zvuky byly hlasitější a bližší, vůně intenzivnější a mrazivé počasí s náledím vyžadovalo notnou dávku důvěry ve „vidící“ průvodce. Zastavili jsme se u Vltavy a pozorovali jsme Karlův most, který jakoby se vznášel v oparu vypařující se vody z řeky. Všechno bylo jakoby magické a velmi reálné… Zpátky ale ke všedním dnům. Kdo chtěl a měl čas, mohl do Lotusu přijít i večer a sdílet s ostatními svoje zážitky a zkušenosti, které měl během dne. Někdo třeba jen přišel mlčet a poslouchat. Pak měl Jeff většinou krátký „dhammatalk“ a opět jsme meditovali.

Pro mě byl retreat velmi cennou zkušeností. Měla jsem trochu obavy, že budu z ranního vstávání unavená, že se třeba nebudu moct soustředit, ale opak byl pravdou. Nejen, že jsem měla dost energie na všechno, ale taky jsem byla mnohem více v klidu, bez zbytečného stresu.

Myslím, že ostatní na tom byli podobně, protože většina se do Lotusu vracela opakovaně celý týden. Byl to pro mě dost důležitý impuls pro pokračování v praxi, ukázka toho, že to rozhodně není ztráta času. A taky ukázka toho, že meditace nemusí být, a není něco, co je odděleno od běžného života. Že právě naopak každá naše činnost může být i meditací. A taky to, že je cennější umět uplatnit svoje meditační zkušenosti ve všedním životě, než je vzájemně oddělovat.

Autorka: Karolína Sobotová