Mindfulness Jak zvládat stres a negativní emoce díky plnému prožívání přítomného okamžiku.

Kromě klasických osmitýdenních kurzů nabízím také individuální mindfulness programy, přizpůsobené Vašim časovým možnostem, kurzy na míru pro firmy a organizace a prezentace o lékařském využití mindfulness a vědeckém výzkumu. Kontaktujte mne prosím pro bližší informace.

Zkušenosti účastníků:

V průběhu kurzu se účastníci učí cíleně zaměřovat pozornost na své myšlenky, emoce a tělesný stav, což posiluje schopnost lépe si porozumět a mít větší kontrolu nad svým životem. Na posledním setkání jsem si poznamenala, že největším přínosem kurzu pro mě bylo získání schopnosti přijímat víc to, co se děje (ať už je to cokoli). Bohužel jsem měla velmi záhy možnost vyzkoušet si v praxi, co jsem si z kurzu odnesla, protože se můj bratr chtěl zabít. Poprvé se mi povedlo zpracovat těžkou situaci jinak, než zhroucením a litováním se nebo popřením emoce. Počítám, že díky tréninku jsem lépe chápala, co se se mnou děje a negativní emoce jsem sebou nechala "protéct", aniž bych si to vyčítala nebo jim vzdorovala. Pokud čekáte, že se zbavíte negativních emocí, tak na kurz ani nechoďte. Pokud se chcete naučit, jak s negativními emocemi žít, získat od nich odstup, a přesto je prožít, aniž byste se v nich zbytečně rochnili a posilovali je, tak můžu za sebe kurz vřele doporučit. Tereza Vyšatová

-   -   -

Hodně se mi líbilo, že jsme šli cestou praxe. Jak reálně zacházet s myšlenkami, pocity, emocemi, které přicházejí. O něco více se mi otevřely dveře do světa praxe a pomohlo mi to si představit, co se skrývá pod různými pojmy, které pro mě do té doby byly jen pojmy. Vyhovoval mi nenásilný přístup ke kurzu a forma nabídek místo příkazů, bylo to příjemně osvěžující. I když se kurz odehrával v online prostředí, které je často trochu neosobní, tady jsem se cítila v důvěrném prostoru. Jana Holubářová

-   -   -

Pro mě je přínos Mindfulness jednak v tom, že meditace samotná nabízí možnost zklidnění, ale hlavně je to dobrý „nástroj“ na řešení nejrůznějších životních, pracovních, osobních situací – nenechat se jenom pasivně ovlivnit a řídit „autopilotem“, ale aktivně situaci, emoci, počitek moci řešit. Ve chvíli, kdy má člověk už roky zažité vzorce chování a myslí si, že jinak to ani být nemůže, je pak zajímavé vidět, co vše lze změnit. Ondřej Š.

-   -   -

Kolem svých 23 let jsem zjistil, že trpím depresemi. Ve 27 jsem šel k psychiatrovi, protože už se to nedalo vydržet. Od té doby jsem vystřídal hodně různých antidepresiv, ale depresi jsem se stejně nevyhnul, i když se stavy zlepšily. Přesto to ale bylo peklo. Vypadá to, že jsem čestným majitelem bipolární poruchy druhého typu. V roce 2009 jsem se dočetl o knize Mindful Way Through Depression. Knihu jsem si sehnal a přečetl a zkoušel aplikovat. Zlepšení sice bylo, ale dost jsem narážel na problém "vytrvat". Pak jsem narazil na kurz Mindfulness. Rozhodl jsem se to zkusit. Doufal jsem, že mi pomůže "vytrvat" a taky, že se snad naučím i něco nového, co jsem ještě neznal z knihy. A můžu říci, že obojí se podařilo. Když chodíte na kurz s dalšími lidmi, tak se snažíte alespoň něco "odmeditovat", abyste si na příštím setkání nepřipadali pitomě před ostatními a měli co říci. Díky Honzově velkým zkušenostem jsem se i spoustu nových věcí naučil. Zprvu mi sdílení zkušeností s ostatními připadalo zbytečně zdlouhavé, ale pak mi došlo, že je velmi užitečné a člověk se může od ostatních hodně naučit. Honza je fajn lektor. Já osobně jsem nejvíc oceňoval pohodu, dobrotu a zaujetí pro věc. Bylo prostě vidět, že mu nejsme fuk. Kamil B.

-   -   -

Mám poněkud explozivní charakter, většinu času jsem v pohodě, ale když mě něco (někdy i maličkosti) rozzlobí, tak dokážu někoho seřvat. A i když vztek vyprchá, tak zůstane 'pachuť' a dohadování, jestli to mohlo být jinak. Nějak jsem s tím vždy fungovala a říkala si, že taková holt jsem a musím s tím žít. Největší motivace něco změnit přišla s narozením dětí. Abych mohla děti učit zvládat emoce, musím se naučit pracovat s těmi svými. Ale člověk si může tisíckrát dávat předsevzetí, že nebude na děti křičet, a stejně se nechá emocemi unést. Kurz mi pomáhá právě s tím: začít si uvědomovat, co se vlastně v té hlavě a v těle děje, když např. pošesté přemlouvám čtyřleté dítko, aby se obléklo. Uvědomit si emoce mi pomáhá se zastavit a někdy třeba před vybuchnutím zareagovat spíš s humorem. A nejen s dětmi, i v komunikaci s ostatními a v každodenním životě mi všímavost přináší větší vyrovnanost. Začlenit meditaci do denního režimu není vždy jednoduché, ale se silnou motivací (pro mě je to dobrý vztah s mými dětmi) se to zvládnout dá. Blanka Collis

-   -   -

Kurz byl veden citlivým, terapeuticky kompetentním způsobem. Tuto stránku oceňuji obzvlášť, protože svědčí o osobnosti terapeuta více, než obsah/struktura metody. Honza nás vždy dokázal velmi přátelsky, nenuceně a hlavně nedirektivně podporovat, povzbuzovat, rozvíjet v uvažování a pokaždé popostrkovat ještě o krůček dále (a tím zdravě napínat naši zvědavost). O humor nouze nebyla. Honza dokázal dobře vyrovnávat i různá očekávání účastníků. Zkrátka reprezentuje vyváženou kombinace rozumu i naladění na druhé, na okamžiky „právě zde a nyní“. Za to, že tam panovala tak fajn a přijímající přátelská atmosféra (příznivá pro učení a experimentování ) a že jsem si to vždy užila (a zcela určitě nejen já), patří Honzovi velký dík. Renata Häcklová

-   -   -

Tento kurz byl a je pro mě velice přínosný a prospěšný. Největším přínosem pro mne bylo „poodstoupit“ od neustálého myšlení, často až obtěžujících myšlenek (kritických, hodnotících, posuzujících skutečnost - jaká by měla či neměla být). Meditací získá člověk nadhled a tím se může osvobodit od svých neprospěšných návyků, vnitřního kritického bičování, zmírnit nebo „vyléčit“ pocit nespokojenosti. Naučil jsem se používat svoji mysl-myšlenky jako nástroj a ne být myslí zotročen. Zjistil jsem, že zdi, o které si rozbíjím hlavu, jsou v mé hlavě. Kurz je výborná psychohygiena vedoucí k pocitu klidu, vyrovnanosti a odpočinku. Vřele jej doporučuji. Honza je zkušený a inspirující učitel, který provází, poradí a hlavně trpělivě vrací člověka do přítomného okamžiku „tady a teď“. Rád bych mu touto cestou poděkoval. Jirka Hlídek

-   -   -

Kurz jsem absolvovala na základě diagnózy chronické deprese, kdy několikaměsíční psychoterapie nepřinesla očekávané zlepšení a bylo naléhavě potřeba vypořádat se s příznaky deprese v každodenním životě. Dozvěděla jsem se o kurzech pořádaných Honzou Burianem a už po pár týdnech účasti se dostavilo znatelné zlepšení. Během několika dalších měsíců jsem mohla postupně snížit dávky antidepresiv až na úplné minimum. Kromě toho jsem našla energii na radikální změny v mém životě, abych se chránila před situacemi, které mě neustále držely ve stresu a prohlubovaly tak depresi. Kvalita života se výrazně zlepšila a dnes už věřím, že jednou budu moci antidepresiva vysadit úplně. Za úspěch vděčím nejen této metodě, ale především průvodci a lektorovi Honzovi, který mě svým vstřícným přístupem a jemným vedením naučil stále a znovu vracet se ke svému dechu (zakotvit se) a zároveň dodával vůli jít dál a také naději, že bude líp. Těší mě, že jsme v kontaktu i dlouho po absolvování kurzu. Markéta Fišerová

-   -   -

Pro mě z celého kurzu bylo to nejdůležitější si uvědomit, jak moje mysl neustále chrlí ty svoje myšlenky a že je to její práce, ale že je možné se na ně podívat i s odstupem a nenechat se vtáhnout do nich. A že moje myšlenky, to ve skutečnosti nejsem já. Mám problém se strachy, kdy moje mysl si neustále vytváří stále nové a nové strachy, mám pak pocit, že jsem jen plná různých strachů a to byl taky jeden z důvodů, proč jsem do kurzu přišla. Když se mně tyto myšlenky podaří zachytit na začátku a podívat se na ně a nenechat se do jejich víru vtáhnout, tak je to pak někdy lepší. Vím ale, že celé to je všechno hodně o cvičení, což se mně ne vždy podařilo dělat, ale určitě chci dál pokračovat. Děkuju moc i za vedené meditace na setkáních, pak jsem vždy odcházela úplně jiná, mnohem více klidnější a spokojenější, než ve stavu, kdy jsem na kurzy přicházela ponořená do svých problémů. Pavla V.

-   -   -

-   -   -

-   -   -

-   -   -

Na jedno ze setkání skupiny jsem jela hodně pozdě, zdržela jsem se při psaní mailů a 10 minut před začátkem jsem teprve vyrážela z domova. V klasickém stresu z toho, že nestíhám a jedu pozdě, jsem volala Honzovi, že se zdržím, a jeho reakce mě naprosto odbourala – popřál mi, ať nespěchám a cestu si pořádně a vědomě užiju. Byla to ta nejzajímavější cesta tramvají za posledních pár týdnů. Byla všímavá a radostná a to i přesto, že jsem jela pozdě. Lucka Matoušková Lankašová