Nenásilná komunikace   Jak si lépe porozumět a přitom si udržet hranice?

Jak pomáhá všímavost (mindfulness) a laskavost zvládat stres ve vztazích?

Mezilidské vztahy nám dávají smysl a uspokojení, ale na druhé straně přinášejí silný stres a nepříjemné emoce, které často souvisí s obavou z nedostatečnosti, selhání a odmítnutí. Když jsme ve stresu spouštějí se nevědomé návyky, které mohou blokovat komunikaci, tlačí nás do rozhodnutí, se kterými nejsme spokojení, nebo nějak jinak poškozují naše vztahy. Takových návyků existuje velké množství, uveďme jen pár příkladů:

• Klademe na sebe nebo druhé nepřiměřené nároky (většinou vyjádřené slovy "Musím, měl/a bych"). Nedokážeme sebe nebo druhé ocenit za to, co se nám daří.
• Na kritiku reagujeme protiútokem nebo ji provinile přijmeme a sebekritikcy bičujeme sami sebe.
• Máme dojem, že musíme pečovat o to, aby se ostatní měli dobře. Musíme jim vyhovět, jinak nás již nebudou mít rádi. Neumíme druhé odmítnout a říci "Ne".
• Nebo naopak máme dojem, že povinností druhých je pečovat o nás - i když už jsme dospělí.

Tyto návyky lze všímavě rozpoznat, pochopit odkud pramení a postupně je nahrazovat empatickým, laskavým zájmem, který se dá vyjádřit například větami: "Co je pro mne (pro něj) důležité?" , "Co právě teď potřebuji/e?" Díky všímavosti a laskavosti tak můžeme najít nejvhodnější způsob, jak se v dané situaci zachovat.

Více praktických příkladů jak rozvíjete všímavost v komunikaci a v mezilidských vztazích ...

Zkušenosti účastníků

Kurz se mi velice líbil. Ocenila  jsem   propojení s mindfullness, zastavení si a ujasnění si, jak se cítím, zpomalení, než vůbec začnu komunikovat s někým dalším, což naplnilo moji potřebu napojit se sama na sebe. Kurz byl velice praktický, nacvičovali jsme např. jak říci rázně   a následně i laskavě NE a držet si svoje hranice, jak přijímat kritiku, jak si dát navzájem empatickou podporu ve skupinkách. Také jsem zjistila , že je dobré do konfliktu jít a vykomunikovat řešení ideálně dobré pro všechny a pokud to nejde, tak si ochránit vlastní hranice i na úkor druhého, pokud narušuje a omezuje moji svobodu, a hlavně nepáchat násilí sama na sobě. Skupinová setkání pro mě byla balzámem k uspokojení mojí potřeby spolupráce, vzájemné empatie a podpory a nahlédnutí některých osobních témat z různých uhlů pohledu. - Daniela P.

- - -

Honzo, děkuju za příjemné a citlivé vedení. Cítila jsem se dobře. Hodně se mi líbí, že umožňuješ uvolnit se a že na nikoho netlačíš. Uklidnil jsi mne, když jsem začala panikařit z toho, že nedokážu vymyslet zadnous istuaci na cvičení. Mám často potíž s vymýšlením něčeho na befél, zažila jsem to tolikrát, někdy se prostě sprajcnu a jsem násilná vůči sobě, jak se cítím neschopná, osamocena a mrzí mne to, a tys to krásně zvládnul, díky :) Zjistila jsem, jak rychle (až děsivé rychle) si dělam úsudky ostatních lidech, jak to vše interpretují podle svých situací a jak často se snažím hned dávat řešení. A taky jak je těžký se ptát a naslouchat, nejsem na to vůbec zvyklá! Doma se to nikdy nedělalo :) - Lenka B.

- - -

Moc díky za milá setkání, kde jsme v bezpečném prostředí mohli zkoumat a vylepšovat situace z našeho života. Procvičené jsem hned uváděla do praxe a do pohybu, občas to pěkně dřelo, ale manžel mi před Vánoci řekl, že se se mnou už ani nemůže pohádat, což je ta největší pocta. :) Takže používání Nenásilky nese své ovoce, já pojmenovávám své potřeby a očekávání, nenárokují si od manžela jejich splnění a on mi začal být rovnocennějším parťákem. - Martina V.

- - -

Kurz nenásilné komunikace mi v první řadě pomohl si vůbec uvědomit, jak moc podléhám automatickým reakcím a podnítil mě k tomu si jich všímat a pracovat na nich. Záměrně v této recenzi neříkám „naučila jsem se“ apod., protože je to vše běh na dlouho u trať, ale díky kurzu si nyní uvědomuji, jak je důležité věnovat prostor sobě, umět identifikovat, co vlastně chci/ potřebuji a tím pádem co vlastně chci sdělit, a zároveň naslouchat, být autentický a soustředit se na to, co chci komunikovat za své potřeby, bez balastu hodnocení a výčitek. V kurzu jsem se dozvěděla spoustu teorie a měla možnost prohlubovat ji zkoušením rozličných situací a nástrojů v praxi. Přišlo mi například nesmírně zajímavé se o nejniternějších věcech (ve smyslu například pocitů z konkrétní situace v životě) bavit s vlastně cizími lidmi a vnímám takový „tréning“ jako velice prospěšný (a kupodivu ani nikterak nepříjemný, ba naopak). Kurz velice doporučuji, stejně, jako všechny ostatní kurzy Honzy Buriana, ze kterých jsem absolvovala zatím skoro všechny. - Veronika Čížková

- - -

Nejvíc mi asi utkvěly praktické aktivity - simulované rozhovory, sdílení ve dvojicích atd. A líbil se mi, Honzo,  Tvůj přístup, takový laskavý a zároveň autentický, že nám přímo v komunikaci s námi ukazuješ, jak pečovat o potřeby svoje i druhých, jak třeba i vysvětlit případné nedorozumění, že to nebereš jen jako nějakou nějakou teorii, kterou nám přednášíš z pozice "experta". - Hanka P.