Mindfulness pro skeptiky

Dan Harris: "Zkusil jsem to, protože jsem chtěl začít pečovat o své zdraví, zdálo se, že meditace mi v tom může pomoci. Ale první zkušenost byla drsná. Nastavil jsem si budík na pět minut, začal meditovat a v plné rychlosti narazil na neuvěřitelnou ZOO v mé mysli. Bylo to vážně tvrdé. "

Sam Harris, autor několika knih, které obhajují spiritualitu nezávislou na náboženství, publikoval na svém blogu rozhovor s Danem Harrisem (nejsou příbuzní), špičkovým reportérem americké televize ABC. Dan na začátku roku 2014 publikoval knihu 10% happier“ (O 10% štastnější), která se na jaře 2014 pohybovala na prvních místech žebříčku bestselerů deníku New York Times. Kniha popisuje cestu velmi skeptického a kriticky myslícího člověka k sekulární meditaci mindfulness (meditaci všímavosti).
Z rozhovoru jsem vybral a volně přeložil nejzajímavější pasáže o cestě k meditaci.

Sam: Jak jsi zpočátku vnímal meditaci?

Dan: Byl jsem k meditaci neuvěřitelně skeptický. Myslel jsem si, že je to dobré tak pro lidi, co bydlí v jurtách nebo sbírají krystaly. A byl jsem k těmto pochybnostem i vychován. Moji rodiče jsou oba lékaři a vědci a moje manželka je také. Byl jsem vychován v sekulárním prostředí. Jako kluk jsem prošel židovským obřadem Bar Mitzvah, ale hlavně proto, že jsem chtěl dostat peníze a chtěl jsem být přijímán ve společnosti. A navíc, když mne jednou rodiče jako malého poslali cvičit jógu, tak mne učitel nechal cvičit přede všemi Pozdrav slunci jen v podvlékačkách, protože se mu nelíbili mé úzké džíny. A výsledek byl, že jsem měl averzi k čemukoliv co zavánělo metafyzikou, New Age nebo iracionalitou. A zdálo se mi, že meditace je symbolem všeho, čemu jsem nedůvěřoval.

Sam: Pro ty kteří toho o meditaci mnoho neví – bavíme o meditaci všímavosti (mindfulness) – uvědomování si toho, co prožíváme právě teď, aniž bychom to posuzovali. Většinou se začíná sledováním dechu, ale postupně se tako praxe otevírá plnému rozsahu prožívání – všímáme si tělesných počitků, zvuků, emocí a samotných myšlenek. Hlavním cílem je, neztrácet se v myšlenkách.
Jak jsi začal meditovat a jaká byla tvoje první zkušenost?

Dan: První, co ve mne probudilo zájem, byly výsledky vědeckého výzkumu. Myslím, že to platí pro hodně lidí, kteří začali s meditací později ve svém životě. Věda říká, že meditace dokáže mimořádným způsobem ovlivnit tělo i mysl: snižuje krevní tlak, posiluje imunitní systém, zvětšuje části mozku, které se podílejí na sebeuvědomování a soucitu a zmenšuje ty části mozku, které jsou spojené se stresem. To je velmi přesvědčivé. Zkusil jsem to, protože jsem chtěl začít pečovat o své zdraví, zdálo se, že meditace mi v tom může pomoci. Ale první zkušenost byla drsná. Nastavil jsem si budík na pět minut, začal meditovat a v plné rychlosti narazil na neuvěřitelnou ZOO v mé mysli. Bylo to vážně tvrdé.

Sam: Lidé, kteří nikdy nezkusili meditovat většinou jen velmi málo vnímají, jak je jejich mysl hlučná. A když jim řeknete, že neuplyne ani sekunda, aby jim hlavou neproletěla nějaká myšlenka, tak tomu nerozumí. Většině to nepřipadá patologické. Když tito lidé začnou meditovat, dostaví se dva druhy reakcí – někteří jsou tak neklidní a ovládaní pochybami, že téměř nedokáží v meditaci pokračovat. Jsou ztraceni v myšlenkách: „Proč tu sedím se zavřenýma očima. K čemu je dobré soustředit se na dech?“ A zvláštní je, že pro ně není nijak zajímavé, jak nesnadná pro ně meditace je. Po několika minutách to vzdají s tím, že věnovat pečlivou pozornost tomu, co prožívají, nemá smysl.
A pak jsou tu lidé jako ty, kteří najednou zjistí, že to nepříjemné zmítání mysli sem a tam je vlastně pobídkou proto, abychom mysl začali dále zkoumat. Začne je zajímat, že nejsme schopni udržet stabilní pozornost – u ničeho. A zjistí, že je to nezdravé – i když je na tom většina lidí stejně.

Dan: První vhled jsem získal vlastně dost nečekaně, když jsem pro ABC dělal pořad o Eckhartu Tollem, který prodal miliony knih po celém světě. Nečetl jsem jeho knížku (pozn. překl.: kniha Moc přítomného okamžiku vyšla i v češtině) kvůli sobě, ale kvůli tomu pořadu. Mezi nabubřelými frázemi a pseudovědeckými tvrzeními a celkovou podivností, jsem nalezl přesnou diagnózu lidského prožívání. Bylo to jako bych dostal ránu. A přitom to byla velmi jednoduchá pravda. Všichni na jisté úrovni víme, že neustále přemýšlíme, že máme hlas v hlavě, který posuzuje vše kolem a většinou negativně. Ten hlas často opakuje stále to samé a neustále mluví o sobě. Neustále se ztrácíme za závojem paměti, která vyvolává vzpomínky na minulost a předjímá budoucnost, budoucnost která může nebo nemusí nastat tak, jak si ji představuji. To na mě přesně sedělo. Zjistil jsem, že skutky, za které jsem se v životě nejvíce styděl, byly výsledkem myšlenek, impulsů, nutkání a emocí, kterým jsem nedokázal odolávat. Takže když jsem si sedl k meditaci, věděl jsem z knížky Eckharta Tolleho, že mne nečeká nic pěkného, a měl jsem motivaci něco s tím dělat.

Sam: A proč jsi se nestal studentem Tolleho?

Dan: Myslím, že Tolle má pravdu, ale je nepoužitelný. Myslím, že jeho diagnóza je správná, ale nenabízí žádnou konkrétní radu, co s tím dělat, tedy nic, co by mne přesvědčilo. Je zároveň nesmírně zajímavý a nesmírně frustrující.

Sam: Mohl bys říci něco o tom, jaké bylo tvé první meditační ústraní?

Dan: Překvapilo mne, že je těžké se na ústraní dostat. Netušil jsem, že se tolik lidí přihlásilo na deset dní bez mluvení, s vegetariánským jídlem a dvanácti hodinami meditace denně. Což mi připadalo jako přesný popis Dantova Inferna.
Nehledal jsem žádné zvláštní zkušenosti. Nicméně jako začínající meditující jsem věděl, že tohle je další krok na cestě. Pár dní to bylo strašné, přesně jak jsem si představoval. Pátý den jsem si říkal, že to skončím. Ale pak přišel průlom.

Sam: Co se stalo?

Dan: Cítil jsem jako by mne několik dní vláčel motorový člun po vodě a pak jsem najednou dostal vodní lyže. Když tě vlečou, kopajícího a řvoucího přímo do přítomného okamžiku, dostaví se zkušenost, která byla, aspoň pro mne, naprosto nová. Jasně jsem viděl zběsilou rychlost mysli, jak rychle slyšíme, vidíme, čicháme, pociťujeme, toužíme – a to je náš život! Jako bychom byli na konci hasičské stříkačky, ze které neustále proudí prožitky. Tento vhled vedl k 36ti nejšťastnějším hodinám v mém životě. Ale jak rád říkal Buddha, vše pomíjí a i tento stav pominul.

Sam: Je to úžasné, když člověk poprvé v životě zjistí, že kvalita jeho života nikdy není lepší, než je stav mysli: můžeš mít báječné přátele, skvělé zdraví, vynikající kariéru a vše, co chceš, a stejně se můžeš cítit mizerně. Opak je také pravdivý, existují lidé, kteří nemají v podstatě nic, kteří žijí v podmínkách, kterým bychom se já nebo ty snažili za každou cenu vyhnout, a přesto jsou šťastnější než my, díky stavu své mysli. Bohužel nahlédnout to jen na chvilku nestačí, musíme si to stále připomínat.

Dan: To mi připomíná, že základní pojem Buddhismu je dukkha, což je překládáno dost nepřesně jako utrpení, ale znamená to, že nic není samo o sobě dokonale uspokojivé. Jak jsi řekl, můžeš mít báječné přátele a vylézt pěkně vysoko na socio-ekonomickém žebříčku, tvůj život může být dlouhý řetězec chutných jídel, zábavy, inspirativních knih a lidí a stále budeš na pozadí vnímat to, co Eckhart Tolle nazývá statickým šumem nespokojenosti. To je důvod proč vidíme rockové hvězdy brát drogy a výherce v loteriích páchat sebevraždy. Tohle zjištění má opravdu velkou sílu.

Sam: A to je ten důvod proč dává smysl trénovat mysl pomocí meditace – je to způsob jak přímo ovlivňovat své prožívání. Když si neuvědomujeme složitý mechanismus navyklých reakcí– zejména automatické myšlení – jsme jednoduše vláčeni z jedné frustrující situace do druhé, protože stále hledáme trvalé uspokojení tam, kde proto nejsou podmínky.

Dan: Zajímavé je, že to spousta lidí reflexivně odmítá – stejně jako bych to před pěti šesti lety odmítl i já – protože mají mylnou představu o meditaci. Myslím, že jsou dva důvody, proč lidé nechtějí meditovat. Buď si myslí, že je to úplný nesmysl, který spočívá v nošení podivných hábitů, zapalování vonných tyčinek a bláznivé metafyzice. Nebo přijímají, že by to pro ně mohlo být prospěšné, ale myslí si, že to nezvládnou, protože jejich mysl je příliš neklidná. Ten druhý důvodu nazývám „chybný dojem jedinečnosti“. Pokud si myslíte, že Vaše mysl je neklidnější než mysl ostatních – vítejte do klubu. Každý má neklidnou mys. Meditace je těžká pro každého.

Sam: Ten první druh odmítání, je zvlášť rozšířený mezi chytrými, skeptickými lidmi. A trochu se bojím, že když se snažíme překonat jejich pochyby, tak se začíná vytrácet z meditace něco podstatného. Tak například meditace je často přirovnávána k fyzickému cvičení. Na první pohled je to dobré přirovnání, protože nic nevypadá zpočátku tak legračně, jako když v posilovně zvedáme a zase pokládáme těžké předměty. A dokud si nevytvoříme nějaké svaly, tak se přitom navíc cítíme mizerně. Takže naivní člověk by se mohl ptát: „Proč bych měl marnit čas a energii něčím takovým?“ Ovšem většina lidí chápe, že cvičení je udržuje fit. A po nějaké době, když se do toho člověk dostane, je to také mimořádně uspokojující.
A s meditací je to na první pohled podobné. Každý se ptá: „Proč bych měl sledovat svůj dech?“ Vypadá to jako nehorázná ztráta času. Takže podobnost mezi cvičením a meditací je nejspíš užitečná pro základní pochopení některých důsledků meditace, ale neobjasňuje plně k čemu dochází, když začneme poznávat jak pracuje mysl.
Naučit se skutečně meditovat není jako jít do tělocvičny a posilovat svaly, abych se cítil lépe. Je toho víc. Meditace – pokud je správně prováděna – umožňuje kriticky přezkoumat všechno, co jsme zkoušeli, když jsme v životě hledali štěstí. Ale když to ztratíte ze zřetele, tak se z meditace stane zas jen další strategie hledání štěstí – a máme tu zas ten samý problém jako na začátku, jen na trochu jemnější úrovni.

Dan: Já to přirovnání ke cvičení také používám. Myslím si – a snad se mnou souhlasíš – že je to dost dobré přirovnání na to, aby lidem otevřelo dveře. Může být zavádějící, ale nemyslím, že způsobí škodu. Pokud je meditace prováděná správně, pak nás zjevně proměňuje v mnohem větší míře než obyčejné cvičení. Domnívám se že, mindfulness má potenciál stát se příští revolucí v tom, jak lidé pečují o své zdraví a spiritualitou budoucnosti. Aby k tomu mohlo dojít, musíme s lidmi komunikovat způsobem, kterému budou rozumět. Většina lidí bude rozumět základním argumentům pro mindfulness. Všichni víme, že jíme, když nejsme hladoví, čteme mail, místo toho abychom poslouchali, co říkají naše děti, nebo nezvládneme hněv a pak toho litujeme. Všichni víme jak nás emoce ovládají. Většina lidí vidí hned proč je dobré lépe si uvědomovat, co se se mnou děje, abychom posílili – a teď mne nenapadá lepší termín - svoji emoční inteligenci.

Sam: Tady se dostáváme k otázce jak rozpoznat výsledky spirituální praxe. I když vnitřně můžeme pociťovat zásadní proměnu – nemusí tyto výsledky vzbuzovat důvěru u ostatních.
Co vlastně dokazuje, že existuje nějaká cesta k moudrosti. Zvnějšku se to dá velmi těžko posoudit – existují charismatičtí šarlatáni, kteří jsou patrně prolhaní skrz naskrz, a existují zdánlivě obyčejní lidé, kteří mají velmi hluboké zkušenosti. Subjektivně jsou ovšem výsledky patrné, takže každý si musí meditaci vyzkoušet ve vlastní mysli, aby zjistil jestli na tom něco je.
Pravda je, že většina z nás je nejspíš odsouzena k tomu, že budeme druhým vždycky připadat jako docela obyčejní týpci, bez ohledu na to, jak moc meditujeme. Když tě pohltí myšlenky, což se děje většinu času, tak jsi jen loutka těch myšlenek. Když se ztratíš v obavách o budoucnost, tak budeš vypadat jako obyčejný, úzkostný človíček. A fakt, že občas se ve tvém prožívání objeví chvilky, kdy si všímáš přítomnosti, nemusí nutně změnit to, jak působíš navenek. Ale vnitřně je ten rozdíl obrovský. Tahle odlišnost mezi subjektivním prožíváním a tím jak nás vnímají ostatní, představuje vážnou překážku, když chceme lidem, kteří to nikdy nezkusili, sdělit význam meditace.

Dan: Souhlasím, i když, jak už jsem zmínil, existují objektivní projevy, které je možné měřit – změny v mozku, nižší krevní tlak, posílení imunity a tak dále. Lidem připadají tato fakta přesvědčivá a jakmile, se začnou o meditaci zajímat, můžou si sami vyzkoušet jaké výsledky jim přinese.


Původní rozhovor naleznete na samharris.org