Jak Marshall Rosenberg medioval konflikt mezi válčícími kmeny

Marshall Rosenberg Non-violent communication

Marshall Rosenberg - autor Nenásilné komunikace

 

Jednou mne pozvali, abych medioval konflikt mezi dvěma kmeny v severní Nigérii. Jeden kmen byl křesťanský druhý muslimský. Konflikt vznikl kvůli místům na tržišti. Během roku bylo zabito asi sto lidí - čtvrtina místní populace. Jeden můj kolega šest měsíců tvrdě pracoval na tom, aby se náčelníci obou kmenů setkali a pokusili se nalézt řešení konfliktu. Když jsem vcházeli do místnosti upozornil mne můj kolega: Marshalle, buď připraven na velké napětí, budou tam tři lidé, kteří vědí, že někdo v místnosti zabil jejich dítě.“

Bylo to opravdu napjaté, mezi oběma kmeny se odehrálo hodně násilí a nyní se náčelníci setkávali vůbec poprvé. Začal jsem tak, jak obvykle mediaci začínám: „Věřím, že když všichni vyjádří své potřeby a porozumíme jim, tak najdeme způsob, jak tyto potřeby naplnit. Tak kdo začne? Chtěl bych slyšet, které Vaše potřeby nejsou naplněny?“

Bohužel neuměli vyjadřovat své potřeby, ale pouze kritiku a posuzování. Místo odpovědi na mou otázku křesťanský vůdce vztekle zařval na druhou stanu: “Jste vrazi!“.

Všimněte si, že nevyjadřoval své potřeby, ale hodnocení - co je podle něj špatné na těch druhých. To vyprovokovalo, obdobnou hodnocení z muslimské strany: „Zkoušíte nás ovládat, už to nebudeme dál tolerovat!“ Když lidé vnímají druhého tímto způsobem - jako nepřítele, tak začínáme chápat, jak je možné, že během roku byla kvůli místům na tržišti zabita čtvrtina populace.

Mojí úlohou bylo, pomoci jim, aby přestali druhého vnímat jako nepřítele a začali mu rozumět prostě jako člověku, který má nějaké potřeby, stejně jako oni sami. Řekl jsem: „Náčelníku, říkáte, že není naplněna Vaše potřeba bezpečí, a že byste si přál, aby se konflikty přestaly řešit násilným způsobem?“ Nejprve vypadal překvapený, protože nebyl vychován, aby přemýšlel tímto způsobem. Ale pak řekl: „To je přesně to, co říkám!“

Ovšemže to nebylo to, co řekl. Avšak pomocí Nenásilné komunikace, jsme se dostali blíže k tomu, co pro něj bylo opravdu důležité. Ale to ještě nestačilo. Bylo ještě třeba, aby i muslimská strana prohlédla skrze představu nepřítele a uslyšela potřebu druhé strany. Zeptal jsem se tedy: „Mohl by mi někdo z druhé strany říci, co potřebuje náčelník, který teď mluvil?“ Vtom se zvedl někdo z muslimské strany a zakřičel: „Tak proč jsi zabil mého syna!“. Odpověděl jsem: „Náčelníku, hned se tím budeme zabývat, ale byl byste nyní ochoten zopakovat jaké potřeby má druhá strana?“ Samozřejmě že toho schopný nebyl, protože byl pohlcen silnými pocity a negativním hodnocením druhé strany.

Řekl jsem proto: „Náčelníku, slyším, že křesťanský náčelník cítí hněv, silný hněv, protože potřebuje, aby se všechny konflikty řešily nenásilně, tak aby všichni byli v bezpečí. Mohl byste to prosím zopakovat, abych věděl, že spolu komunikujeme?“

Nejprve toho nebyl schopen. Musel jsem mu celé sdělení nejméně dvakrát zopakovat. Ale nakonec byl sdělení schopen uslyšet a říci je nahlas.

Pak jsem se zeptal muslimské strany: „Teď když jste slyšeli potřeby druhé strany, rád bych slyšel, jaké jsou Vaše potřeby?“ A jeden z náčelníků zopakoval kritiku, kterou řekl již dříve: „Snaží se nás ovládat a my to už dál nebudeme snášet!“

Opět jsem přeložil tuto představu o tom, jak jsou ti druzí špatní, do skutečných potřeb, které byly v pozadí: „Náčelníku, je to tak, že se hněváte, protože byste opravdu potřeboval, abyste měli rovná práva?“

„Ano.“, odpověděl.

Obrátil jsem se k druhé straně: „Mohli byste to zopakovat, abych si byl jist, že spolu komunikujeme?“

Nebyli toho schopni. I jim jsem to musel nejméně dvakrát zopakovat, než byli schopni uslyšet, jak moc je druhá strana rozhněvaná, protože jim chybí rovnost.“

Zabralo celou hodinu, než si náčelníci vyjasnili, co sami potřebují, a než byli schopni uslyšet potřeby druhé strany. Na konci této hodiny vyskočil jeden z náčelníků a řekl: „Marshalle tohle se nemůžeme naučit za jeden den. Ale kdybychom spolu uměli takto mluvit, tak bychom se nemuseli zabíjet.“

Vidíte zabralo to jen hodinu a pochopil, že když si sdělíme své potřeby místo toho, abychom viděli jen nepřítele, tak můžeme řešit konflikty mírovou cestou.

Odpověděl jsem: „Jsem opravdu rád náčelníku, že jste to tak rychle pochopil. Chceme Vám navrhnout, že tento způsob komunikace naučíme několik lidí z Vašich kmenů. Ale dnes tu jsem, abych Vás smířil a ne, abych Vás učil. A máte pravdu, opravdu se to nenaučíte za jeden den.“

A on řekl: „Chci být jeden z těch, kteří se to budou učit.“ Přihlásilo se ještě několik dalších. Pochopili, že pokud se napojíte na své potřeby, nepotřebujete k řešení konfliktů zbraně.

Původní článek Mediating Between Warring Tribes přeložil Honza Burian.

- - - -

Přečtěte si více o Nenásilné komunikaci

Nebo se podívejte na další příklady Nenásilné komunikace

.

Tags: