Jednou jsem se začal skoro hádat s kamarádkou Ivou, jak překládát „mindfulness“. Iva překládá z francouzštiny knížky vietnamského mnicha Thich Nhat Hanha a používá termín „plné vědomí“. Já zase většinou používám „všímavost“. Myšlení se mi rozjelo a vymýšlelo argumenty, proč je můj překlad vhodný – i když určitě ne dokonalý. V tom zazněl zvoneček. Používáme ten zvoneček, abychom se zastavili, vrátili do přítomného okamžiku a třikrát se nadechli a vydechli. Jiná kamarádka si všimla naší počínající hádky a zazvonila.
Měl jsem toho v mysli hodně najednou. Vnímal jsem pýchu – kolik už jsem prostudoval názorů, jak mindfulness překládat. Taky jsem přeložil knížku, která má Mindfulness v názvu a přeložil jsem to jako Všímavost. Vnímal jsem strach – musím se bránit, protože už jsem s tím „svým“ překladem udělal spoustu práce, která je teď ohrožena. Vnímal jsem vztek – na druhou kamarádku, že přerušila takovou důležitou debatu – kterou moje mysl chtěla dokončit. A zároveň jsem byl vděčný, že mám šanci prokouknout všechny ty emoce, které teď ovlivňují „mé“ myšlení.
Podobné debaty jako s Ivou jsem vedl i s kamarádem Jardou, kterému zase nejvíc sedí překlad „uvědomování“. Všiml jsem si, že když jsem s ním, snažím se debatám na toto téma vyhýbat. Vždy jsem reagoval teprve, když někdo začal kritizovat „všímavost“. Obával jsem se, že by se tím mohlo poškodit naše přátelství. Ale ono se poškozuje právě tím, když se o tom otevřeně nebavíme. Uvědomil jsem si, že se vlastně stále jen bráním a to mne pěkně štve.
Od té doby navymýšlela tahle mysl spoustu argumentů pro a proti různým překladům. Jen ať si mysl vymýšlí. Důležité není, který termín se nakonec začne používat nejvíc. Koneckonců je možné, že to skončí jako na začátku devadesátých let a každý překladatel se bude držet toho svého. Mnohem důležitější je pro mne vzít tuto diskusi jako příležitost všímat si (ano používám svůj překlad :) ), co se se mnou právě teď děje.
Když ale zkoumám, co je pro mne nejdůležitější, zjišťuji, že nejde o slova, která použiji, ale o porozumění. Buddha dokázal přizpůsobit svoji řeč konkrétní situaci a mysli svých posluchačů tak, aby mu co nejlépe porozuměli. Dokážeme být v každém okamžiku otevření našemu prožívání i těm, kdo nám naslouchají? Dokážeme stále znova hledat taková slova a činy, která nejsou výsledkem navyklých reakcí a lpění na názorech?
Takže, jak překládat mindfulness?
Varování: Tato druhá část je dlouhá, odborná, zajímavá hlavně pro překladatele :)
Mindfulness je anglický překlad pálijského slova sati (nebo smrti v sanskrtu). Páli je jazyk ve kterém jsou zapsány nejstarší buddhistické texty. Sati obsahuje velké množství významových odstínů (viz například tento článek od Bhikkhu Bodhi).
Velmi zjednodušeně se dá říci, že původní význam sati je paměť, uložit do paměti a vzpomínat, ovšem v buddhistických textech dostal termín sati zvláštní význam – jasně si uvědomovat, co se v přítomném okamžiku děje v těle a v mysli. V češtině je tomuto významovému posunu blízký termín vzpamatovat se, upamatovat se – ve smyslu vidět věci, tak jak skutečně, aktuálně jsou. Sati není totožná s pozorností. Jistá míra pozornosti je v bdělém stavu přítomna stále, sati však může úplně chybět. Sati umožňuje pozornost regulovat - umožňuje např. sledovat přesuny pozornosti z předmětu na předmět, napomáhá udržovat pozornost na jednom předmětu, rozpoznává postoje, které pozornost směřují (např. chtivost, odpor, zmatek), rozpoznávat stavy mysli (např. ospalost x bdělost, klid x neklid) atd.
Avšak ani anglický termín mindfulness ani jakékoliv české slovo nevystihuje plně všechny významy, které sati má. Český překlad Buddhistického slovníku (viz heslo sati) i český mnich Sambódhi dokonce doporučují sati nepřekládat. Problém je v tom, že toto slovo kromě zájemců o buddhismus nikdo nezná. Sambódhi (viz poznámka na str.4) dále navrhuje překlady, které jsou dle něj blízko původnímu významu sati, jako je zpřítomnělost, pamětlivost, nebo bedlivost. Tyto termíny jsou však v češtině velmi neobvyklé, lidé by si na ně nejspíš nezvykli a žádný překladatel je dosud nepoužil. Nejčastěji se v českých překladech objevují termíny všímavost, uvědomování, bdělost či bdělá pozornosti a plné vědomí.
| Jazyk | Překlad | Anglicky | Mindfulness |
|---|---|
| Německy | Achtsamkeit (blízké českému všímavost, ostražitost, bedlivost) |
| Francouzsky | Pleine conscience (plné vědomí) |
| Španělsky | Conciencia plena (plné vědomí) |
| Italsky | Mindfulness/Consapevolezza (vědomí, uvědomování) |
| Rusky | внимательность |
Termín všímavost zavedl psycholog Mirko Frýba, zakladatel psychoterapeutické školy satiterapie, který v 90. letech ovlivnil řadu českých psychologů a psychoterapeutů. Díky tomu se všímavost stala nejčastějším překladem sati v české psychologické literatuře. Frýbu považují někteří za kontroverzní osobu a setkal jsem se lidmi, kteří svoji nelibost k němu přenášeli i na „frýbovskou“ všímavost. To je ovšem zjevný argumentační faul typu „ad hominem“.
Všímavost v běžném významu je schopnost pohotově (v přítomném okamžiku) zaznamenat těžko postřehnutelné nebo nové a nezvyklé detaily. V běžném významu si všímáme zejména toho, co vidíme nebo slyšíme. Mindfulness ovšem zahrnuje všímavost k mnohem širší škále prožitků – všímáme si tělesných počitků (doteky, napětí, pohyby, teplo a chlad atd), pocitů (příjemné, nepříjemné, neutrální), myšlenek, záměrů, emocí, stavů mysli apod. Nejdůležitější je však schopnost povšimnout si postoje s jakým myslím, mluvím či jednám – je přítomna chtivost, odpor a zaslepenost (je to moje věc, moje tělo, můj pocit, můj názor, moje …) Nebo je naopak přítomno neulpívání, laskavost a moudrost (vše co prožívám, jsou přirozeně probíhající procesy podléhající zákonu příčiny a následku). S posledně jmenovanými kvalitami ladí to, že všímavost má také někdy význam péče o potřeby druhých, starostlivost, ohleduplnost apod.
Od všímavosti se dá snadno utvořit přídavné jméno „všímavý“ a příslovce „všímavě“ a dají se tak snadno vytvářet spojení jako je třeba „všímavý rozhovor“ nebo „jí všímavě“.
V lékařství či psychologii je velkou výhodou termínu všímavost, že nebyl dříve obsazen nějakým odborným významem.
Všímavost má samozřejmě i své nevýhody. Setkal jsem se například s tím, že někteří lidé chápali všímavost jako vnímavost nebo dokonce citlivost či rušivou přecitlivělost – např. „V noci nemohu spát, protože si všímám každého zvuku.“ Nicméně v žádném ze slovníků češtiny jsem nenalezl, že by všímavost mohla znamenat i tuto rušivou neovladatelnou přecitlivělost. Všímavost v sobě většinou nese možnost rozhodnout se, zda se tím, čeho si všimnu, budu dál zabývat, nebo to nechám plavat.
Větší nevýhodou všímavosti je to, že v běžném jazyce se vztahuje většinou jen k nějakému dílčímu jevu či prožitku. Nicméně mindfulness znamená plně prožívat přítomnost, ať už je zrovna pozornost zaměřena na detaily (např. bod doteky těla se zemí) nebo vnímáme celek (např. celé tělo).
Další často používaný překlad mindfulness - bdělost - je v psychologii používaný jako synonymum termínu vigilita – tj. stav opačný ke spánku či komatu. V kontextu buddhismu či jiných spirituálních tradic samozřejmě můžeme mluvit o duchovní bdělosti či bdělé pozornosti. Otázkou je, co je opakem bdělosti v rámci meditační praxe. Nebdělost nebo nebdělá pozornost? To zní podivně. Ospalá či unavená pozornost nebo nepozornost? V buddhismu můžeme bdělost chápat jako cestu k Buddhovu „probuzení“. Slovo Buddha má ostatně ostatně indoevropský kořen „bud“ - buditi, bdíti. Takže bdělost je skvělá metafora, ale právě jen metafora. Je to vhodný překlad v duchovní literatuře, ale nikoliv již v literatuře psychologické či lékařské.
Termín vědomí je v lékařství a psychologii definován jako stav, kdy člověk vnímá, plně si uvědomuje sebe sama a kdy na podněty reaguje ze své vůle. V různých situacích jsou zdůrazňovány různé aspekty vědomí – někdy je to schopnost reagovat na podněty, jindy zase schopnost uvědomovat si sebe jako jednající subjekt. Termín vědomí má nesmírně široký a nejasný význam i ve filosofii. O povaze vědomí a jeho vztahu k fyzikálním procesům v mozku (tzv. mind-body problem) neexistuje dosud shoda. Problémem termínu vědomí je tedy jeho značná významová šířka.
Termín uvědomování je přesnější. Většina lidí dobře rozumí slovesu uvědomovat si, např.: uvědomuji si, že právě teď čtu tento článek. To je výhoda, ale zároveň to může být zavádějící, protože uvědomovat si má i významy, které s mindfulness nejsou slučitelné. Abychom to lépe pochopili bude dobré udělat malý exkurz do angličtiny.
Jako uvědomování se do češtiny většinou překládá anglický termín awareness. Awareness má ovšem k mindfulness velmi blízko. Někteří autoři, například barmský učitel U Tejaniya, používají oba výrazy jako synonyma. Jiní autoři dokonce vůbec nepoužívají mindfulness, ale pouze awareness. Autoři, kteří se zabývají lékařským využitím mindfulness většinou definují mindfulness jako zvláštní druh awareness.
Aby to nebylo tak jednoduché, jiné definice mindfulness vycházejí z pojmů attention (pozornost), consciousness (vědomí) či experience (prožívání či zkušenost) viz třeba tento (neúplný) seznam.
Společným znakem všech definic mindfulness je však vždy důraz na přítomný okamžik. Pozor, nejde jen o to, že si uvědomujeme v přítomném okamžiku, protože koneckonců vše se děje v přítomnosti. Jde o uvědomování toho, JAK se to děje v přítomného okamžiku – předmětem tohoto uvědomování jsou aktuálně probíhající děje v těle a v mysli.
Uveďme příklad. Pokud prohlásím: „Uvědomuji si, jak jsem neschopný.“, uvědomuji si výsledek procesu hodnocení či posuzování sebe sama. Ale neuvědomuji si samotný proces posuzování. Je to jako kdybych se díval na film a byl tak vtažen do děje, že bych si uvědomoval jen děj filmu a ne už fakt, že právě sleduji film. Podobně nepřítomně si mohu uvědomovat vzpomínky na minulost, plány do budoucna, hodnocení či jiné představy. V takovém případě nejde o mindfulness. Když si naopak uvědomím, jak probíhá samotný proces posuzování a prohlásím: „Uvědomuji si, že právě teď sám sebe posuzuji jako neschopného.“, pak je to mindfulness. Je proto problematické překládat mindfulness prostě jen jako uvědomování, protože jde o zvláštní druh uvědomování – uvědomování si jak v přítomnosti probíhají procesy v těle a v mysli.
Z termínu uvědomování či vědomí je možno snadno vytvořit přídavné jméno vědomý/á a příslovce vědomě – např. „vědomá chůze“ nebo „jde vědomě“. Problémem, podobně jako u bdělosti, je opak těchto termínů. „Jde bezvědomě.“ je zjevný nesmysl. „Jde nevědomě.“ už zní trochu lépe, ale nevědomí má v psychologii zase specifický význam spojený s Freudovskou a Jungovskou psychoanalýzou. Oproti tomu „jde nevšímavě“ dává jasný smysl.
Pokud používáme termín plné vědomí, můžeme použít opis „jde s plným vědomím“. Ovšem opačný význam - „jde bez plného vědomí“ nebo „nejde s plným vědomím“ je sice srozumitelný, nicméně již dosti zdlouhavý a trochu kostrbatý.
A konečně, je možné mindfulness nepřekládat a pokývat hlavou nad tím, jak dominantní vliv na nás má anglosaský svět. Mindfulness zní celkem dobře jako název různých programů či organizací i v českém prostředí. Nicméně to neřeší problém, jak toto slovo použít jako přídavné jméno či příslovce. Můžeme říci „dýchejte s mindfulness.“ nebo dokonce „dýchejte mindful“, ale zní to divně a nakonec stejně nejspíš dojde na nějaký český ekvivalent typu dýchejte všímavě či vědomě.
Klobouk dolů, pokud jste dočetli až sem. Budu rád za Vaše názory, jak překládat mindfulness. A rád je zde uveřejním.