Stres a všímavost


stres mindfulness
Útok a útěk jsou základní reakce na ohrožení.


Stres

Krátkodobý stres je přirozenou reakcí zdravého organismu na ohrožení. Mobilizují se zdroje, které nám pomohou účinně se bránit, utéci nebo překonat nebezpečí jiným způsobem.
Naopak dlouhodobý stres vede ke častějším stavům úzkosti, deprese a únavy. Dlouhodobý stres také oslabuje imunitu, zvyšuje riziko onemocnění srdce a cév a může vést k nespavosti.
Dlouhodobým stresem trpí stále více lidí. Současná doba je stále rychlejší a nejistější. Klade na nás nároky, na které nemusí stačit naše schopnosti či zdroje. V zaměstnání stupňuje tlak na výkon a přizpůsobivost. Únava a stres ze zaměstnání se přenáší do vztahů - někdy máme pro své nejbližší příliš málo času a trpělivosti. Zdrojem stresu může být také traumatický zážitek, vážná nemoc či chronické bolesti.
Navíc můžeme stresovat i sami sebe. Naše mysl a tělo reagují stresem i na situace, ve kterých nám přímé nebezpečí nehrozí. Stres se objevuje, i když na ohrožující situaci pouze vzpomínáme nebo si ji představujeme. Vyčítáme si minulé chyby, obáváme se budoucích hrozeb, kritizujeme se za své nedostatky, zdá se nám, že nejsme dost dobří nebo nevyužíváme své možnosti.
Nejsilnějším zdrojem stresu je pocit, že jsme v pasti. Stres roste, ale není kam utéci nebo komu se bránit.
, – navyklé vzorce myšlení, emocí a tělesných reakcí. Být všímavý znamená, vědět, co se právě teď se mnou děje. Všímavost umožňuje poodstoupit od neustálého proudu myšlenek, pocitů a emocí, a rozpoznat navyklé neprospěšné reakcea.

Zvládání stresu a všímavost

Dočasnou úlevu od stresu přináší například pravidelná fyzická aktivita, humor nebo dostatek spánku. Někdy je však třeba odhalit hlubší, dlouhodobé příčiny stresu.
V tom nám účinně pomáhá rozvíjení všímavosti – schopnosti plně prožívat přítomný okamžik. Prožívání označuje to, co si uvědomujeme ze svého duševního života. Být všímavý znamená prostě vědět, co se právě teď se mnou děje.
Všímavost umožňuje poodstoupit od neustálého proudu myšlenek, pocitů a emocí a rozpoznat navyklé automatické reakce, které ovládají velkou část našeho života. Některé reakce jsou užitečné - např. když se naučíme řídit auto nebo psát deseti prsty na klávesnici. Jiné navyklé reakce nás mají chránit před nepříjemným prožíváním. Vznikají často v dětství, kdy jsme neměli schopnosti, které máme nyní. Tyto reakce se projevují na úrovni těla (např. různé bloky a napětí ve svalech a kloubech), na úrovni emocí (např. úzkost, smutek, podrážděnost, vyčerpání) i na úrovni myšlení (např. pevně zakořeněné a automaticky opakované posuzování sebe i druhých).
Většina těchto reakcí již neplní svoji funkci, pouze nám berou energii a udržují nás ve stresu.

Plně prožívat přítomnost znamená nevyhýbat se nepříjemným prožitkům a neulpívat na těch příjemných. Plné prožívání tedy v první řadě znamená uvědomovat si svůj vztah k příjemnému a nepříjemnému prožívání. Pokud silně lpím na tom, abych se něčemu vyhnul, nebo abych něco získal a udržel si to, vzniká stres.

Příklad: Muž silně touží udržet si partnerku. Nejprve ho to motivuje k tomu, aby se jí věnoval. Později, ale začne na partnerce lpět. Nedovede si již představit svůj život bez partnerky a začíná se obávat, aby ho neopustila. Začne ji kontrolovat, žárlit, zahrnovat ji výčitkami nebo trucovat. To partnerku otráví a je dost pravděpodobné, že vztah nakonec opravdu ukončí. Čím silnější lpění, tím více stresu, nejistoty, nedůvěry, obav a vzteku. Pokud k rozchodu dojde, bude muž trpět tím více, čím více na partnerce lpěl. To samé samozřejmě platí i pro ženy.

Lpění se nedá potlačit, ale je možné si ho všímat. Pokud si lpění všímáme, postupně mizí a díky tomu Vás přestávají navyklé reakce ovládat. Čím jasněji si neprospěšných reakcí všímáte, tím méně Vás ovládají a naše jednání přestává být motivováno strachem, vztekem a věčnou nespokojeností.

Rozvíjí se naopak přirozený přátelský zájem o radost a krásu života, který se děje právě tady a teď. Všímavost nepotlačuje nepříjemnosti a neutíká od nich, ale pokud se nepříjemnosti objeví, přijímá je a zkoumá s přátelským zájmem. Všímavost nám pomáhá spřátelit se se sebou. Postupně se učíme porozumět a přátelsky přijímat svoji nedokonalost a díky tomu porozumět i nedokonalosti druhých. Přátelské přijetí není nikdy pasivní rezignace, nese v sobě aktivní zájem o pocity a potřeby druhých lidí i mé vlastní. Díky tomu můžete jasněji rozlišit podstatné cíle od nepodstatných a najít nejvhodnější cestu, abyste naplnili své nejhlubší potřeby.

Všímavost ovšem není magický všelék. Stále budete v životě čelit problémům a výzvám. Všímavost ale mění Váš postoj k prožívané skutečnosti. Můžete přestat lpět na tom, aby věci byly jinak, než jsou právě teď. To ale neznamená, že je nemůžeme změnit! Právě díky tomu, že vidíme jasněji, co se právě děje, nenecháváme se strhnout navyklými reakcemi a přijímáme uvážlivější rozhodnutí. Což je ten nejefektivnější způsob, jak věci měnit.

Příklad: Muž, který si všimne jak lpí na své partnerce, dokáže prozkoumat své obavy, spojené s představou, že by ho mohla opustit. Dokáže přijmout a plně prožít možnost, že vztahy mohou pominout, že ho partnerka opustí, že zůstane sám. Dokáže se s touto možností vyrovnat a díky tomu najít nejdovednější způsob jak vztah udržet. Může například jasně vyjadřovat, jak si své partnerky váží a zároveň jí dát takovou míru volnosti, kterou potřebuje.

Všímavost je schopnost, kterou máme všichni vrozenou, ale kterou je třeba každý den rozvíjet. Jinak se může stát, že se ztratíme ve vzpomínkách na minulost, plánech do budoucna, nebo neustálém přemítání o tom, proč věci nejsou tak, jak bychom chtěli. A většina života, který se děje právě teď, nám proteče mezi prsty.