Meditace ulice

Prožíváme plně bohatství života i na ulici mezi lidmi? K této meditační hře nejsou potřeba žádné zvláštní instrukce, stačí si přečíst následující inspiraci a pochopíte ...

 

people mindfulness

Photo: Anja Lietzmann

Praha, duben, 23.

Sabine Bartel

 

Ráno. Malá vietnamská holčička v růžových elasťáčcích si jen tak tančí před obchodem s potravinami. Velký hřmotný chlapík vykládá dodávku a s úsměvem ji sleduje .

 

Mladý muž vyndává dlouhé blonďaté vlasy své přítelkyně ze zajetí límce kabátu, směje se a má vlasů plné obě ruce.
Tiché, zasmušilé děcko, má tmavou pleť, snad odněkud z jihu Evropy, na horním rtu náznak knírku (ve třech letech ?), čeká se svými tichými, zasmušilými, tmavými rodiči na autobus v 8:02 z Ohrady.

 

Hubená puberťačka ve žlutých kalhotách se dává do běhu a přitom si dlouhým obloukem, jakoby skákala přes švihalo, přehazuje šátek přes hlavu.

 

Dva spokojení hipíci, jedou metrem, stojí stále blíž a blíž u sebe, až jeden z nich položí druhému hlavu na rameno a chvíli tak zůstane.

 

Těstovitý, obtloustlý chlapík, pije se svým kumpánem před Hlavním nádražím, je do půl těla, všude rudé jizvy jako od žiletky.

 

Neohrabaný mladíček se snaží třepat hlavou, jako mokrý kokršpaněl, a vylepšit svůj účes. (Nemá šanci.)

 

Mladý businessman, celý v černém, dokonalé pohyby, dokonalý kabát, dokonalé kalhoty – nese obrovskou dvouruční pilu přes celý supermarket.

 

Afektovaný rusky mluvící mladík pod směšným kloboučkem se nesměle ptá, kde najde zdravotní pojišťovnu.

 

Malá černá veverka, velká jen jako myš, hopsá přes ulici dlouhým skoky, tak lehce, že to vypadá, jakoby visela ve vzduchu.

 

Rudý obličej, tupý a pomatený výraz, opilec huláká na celý svět ze svého úkrytu na autobusové zastávce. Pamatuji si, že ještě před dvěma lety vypadal spíš jako popletený studentík. Všimnu si, že se někdo stará o jeho šaty.

 

Můj kamarád mi za něco děkuje a spíná ruce ve stylu namasté, i když je pravoslavný křesťan.

 

Peroxidová blondýna kolem padesátky, černou vlněnou kapuci má shrnutou dozadu, dívá se na předválečnou fotografii muže v obleku, dá ji zpátky do peněženky a zírá do prázdna.

 

Klučina s Downovým syndromem něžně plácá kožešinou lemovanou kapuci nabručeného chlapíka, který sedí před ním v tramvaji, chlapík se podrážděně otočí a pak úplně roztaje.

 

Malý světlý obdélník visí pod bílými mraky v černomodrém prostoru: nějaký muž uprostřed večera kontroluje svůj mobil pod rozkvetlými třešněmi.

 

Z angličtiny přeložil Jan Burian.