Úsilí

... Zpět na stránku o Toni Packer


Milý …,
píšeš, že při těch vzácných příležitostech, kdy si sedneš a medituješ s trochou disciplíny a soustředění, tak zaznamenáš změnu stavu mysli a cítíš se více bdělý a energický v každodenním životě. Ale pak se objeví otázka, jestli je v pořádku vyvíjet toto úsilí, protože sis zapamatoval radu: „Nevyvíjejte žádné úsilí.“ A nastal rozpor mezi tím, co přímo sleduješ - že disciplína a soustředění při sezení vedou k bdělosti a energii v každodenním životě – a tím, co sis zapamatoval, že ti někdo řekl o vyvíjení nebo nevyvíjení úsilí.
Pokud vidíš jak krásné je žít energicky a bděle a zjistíš, že ti disciplína a soustředění při sezení přinášejí energii a bdělost, proč by tě mělo znejisťovat, co řekl někdo jiný. Proč mysl tak horlivě následuje autority? Co je řečeno při rozhovorech nejsou návody, podle kterých by se mělo postupovat. Jsou to přímá zkoumání a pozorování, při kterých sami pro sebe zjišťujeme, jak to je.
Když slova druhých nebereme automaticky jako pravdu, jak ji sami zjistíme? Můžeme prostě jen pečlivě dávat pozor a učit se okamžik za okamžikem, co se děje uvnitř i venku?
Chci vidět přímo, sama za sebe, co probíhá v této mysli a v tomto těle, a nechci žít pod neustálým vlivem toho, co mi druzí říkají, že je správné nebo nesprávné. Vidím jasně, že pokud chybí otevřené uvědomování právě teď, mysl a tělo pracují mechanicky, na základě návyků, vtištěných vzorců chování a vnějších vlivů.
Zjišťuji, že bez všímavosti nemohu naplno a přiměřeně reagovat na lidi a neustále se měnící situace. Bez pečlivé všímavosti okamžitě a nutkavě reagují dávné i nově zformované vzorce chování a vytvářejí rozpory.
Vidím, že pokud je zde naléhavá potřeba zjistit, co se děje v tomto okamžiku – ne jen o tom přemýšlet nebo spekulovat, ale dívat se a naslouchat přímo, tiše – tak je zde i energie potřebná k všímavosti. Není třeba žádné zvláštní úsilí nebo příprava, aby se objevila. Zkoumání a vhled vytváří energii. Když je zbytečné břemeno návyků odkryto a jasně viděno, tak spadne. Takové objevy přináší skutečnou radost.
Mohu si také všimnout, že když použiji sílu vůle, abych zůstala všímavá, tak tím všímavost ztrácím. Když se namáhám, abych něco získala nebo uchovala sama pro sebe, tak se otevřené uvědomování všímavé mysli okamžitě změní ve spleť duality. Sebestředný zájem a otevřené uvědomování nejdou dohromady.
Zmínil jsi, že si téměř nevzpomínáš, že bys v průběhu minulého ústraní zkoušel něčeho dosáhnout, a že nejcennější byly chvíle, kdy jsi nevyvíjel zvláštní úsilí. Nicméně pochybuješ, zda nebylo samo o sobě zvláštní úsilí přijet do ústraní, vstávat brzo ráno, celé hodiny sedět a tak dále. Vytváříš problémy z pojmů úsilí a ne-úsilí? Nebylo by přehlednější sledovat jak je energie v průběhu našeho života užívána okamžik od okamžiku?
Je zjevné, že energii užívá vše co děláme, myslíme, cítíme, říkáme, čemu se bráníme nebo co potlačujeme. Rozpor využívá energii. Chtivost toho, co právě není, spotřebovává energii, pokud si chtivost jasně neuvědomujeme. Přemýšlet o vytouženém cíli a nutit tělo a mysl k dosažení toho cíle, spotřebovává energii. Děje se to na úkor schopnosti intimně se dotýkat toho, co je skutečně přítomné, právě teď, aniž bychom k tomu cítili odpor a zápasili s tím.
Samozřejmě, že to stojí jistou energii přijet do ústraní, vstávat brzo ráno, vzdát se svých mechanických návyků, tiše sedět či chodit a pečlivě si všímat, co se děje okamžik od okamžiku. Ale všímavost bez posuzování a vybírání energii získává a neplýtvá jí na zápasy a rozpory. Znamená to vidět, jak to je, bez chtivosti, aby to bylo jinak. Chtít si uvědomovat není uvědomování. Může uvědomění osvětlit chtivost a s ní spojené rozpory a napětí, aniž by s tím myšlení okamžitě nezkoušelo něco udělat? Energie je uvolněna a získána, když je rozpor odkryt a rozpustí se díky vhledu.
Všímavá energie se objeví, když se mysl přestane zaobírat sama sebou a životem vůbec – a začne naslouchat, tiše, bez sebestřednosti a pojmového poznávání.

... Zpět na stránku o Toni Packer