Semínka rozkolu


... Zpět na stránku o Toni Packer


TONI: Mírové společenství – ale proč „Buddhistické“? Proč bychom se nemohli setkávat jako lidské bytosti. Proč se musíme setkávat jako tibetští buddhisté, théravádoví buddhisté, praktikující vipassany nebo zenoví buddhisté? Takto zůstáváme uvnitř našich omezených hranic a jen se zkoušíme natáhnout ven.
LENORA: Rozumím ti, ale v ideálním případě, nakonec …
TONI: Ale já neříkám „nakonec“.
LENORA: Říkáš teď!
TONI: Udělej to teď.
LENORA: Co bys teď udělala?
TONI: Pusť to!
LENORA: Jak to děláš?
TONI: To mohu udělat jen sama pro sebe. Ne pro někoho jiného. Možná, když se spolu baví lidé, kteří se chtějí poznat, které hluboce trápí oddělenost od druhých, dojde k tomu, že opustí své oddělené identity. Pak se nemusíme podávat ruce skrz zeď, protože už tu není žádná zeď.
LENORA: Jedna z věcí důležitá pro nás, kteří pracujeme tímto způsobem, je to, že nám buddhistická tradice pomohla nevnímat hranice a bariéry.
TONI: Můžeš mi dát příklad? Co se můžeš naučit z nějaké tradice – asi nemyslíš intelektuální učení.
LENORA: Myslím že …
TONI: Jsou to představy?
LENORA: Jistě ne jen představy. Ale existují například představy pomáhající pochopit nedualitu.
TONI: Naučila ses to?
LENORA: Doufám. Dobře, učím se to.
TONI: Děje se tady tady? Děje se to teď?
LENORA: Bylo to přítomno v řadě věcí, které jsme dělali – nebo jsme se o to aspoň snažili: vidět v každém okamžiku, zda vzniká dualita, a nechat ji být.
TONI: Ale vidíš, že dualita vzniká, když sama sebe nazveš buddhistkou?
LENORA: Musí to tak nutně být?
TONI: Jak se tomu dá vyhnout? Jsou zde také katolíci, protestanti, muslimové, židé, hinduisté, sikhové a právě teď se bojuje po celém světě. Jak se díváš na tyhle zápasy, které se všude dějí ve jménu „mého“ náboženství a „tvého“ náboženství.
LENORA: Připadá mi to jako naprosté porušení všeho, co tvoří podstatu náboženství.
TONI: A přesto to pokračuje. Děje se to od chvíle, kdy tento rozkol vznikl.
LENORA: Vidíš nebezpečí v tom co děláme?
TONI: Ano, v tom smyslu, že to posiluje, podporuje a každopádně udržuje moji identitu, že jsem „tohle“ spíš než „tamto“. Všechny takové představy nás rozdělují a odlučují.
Chtěla bych teď přijít na to: Co to je mír? Existuje skutečně stav míru? Opravdový mír? Harmonie. Celistvost.
Pokud nastane, nepotřebuješ se připojovat k hnutí, které se snaží smířit různé strany. Strany se nemohou smířit. Když jsme rozděleni, nejsme celiství.
Můžeme zkoumat proč potřebujeme někým být – buddhistou, křesťanem, muslimem, židem? Kdo je ten někdo?
Je to pojem, myšlenka, představa o nás samých? Nerozděluje nás právě to, že o sobě máme představy. Štěpí to mysl.
LENORA: Jaká forma společenství tedy nevede k rozkolu a štěpení.
TONI: A proč bychom měli hledat jakoukoliv formu?
LENORA: No, protože bych dál rád s těmi lidmi pracovala! Pracuje se nám spolu dobře a ladilo by to s tím co říkáš. Ale nemáme se nazývat …
TONI: Nemáme. Sleduji pečlivě a poctivě, okamžik od okamžiku, co mi identifikace psychologicky přináší. Protože něco přináší; sleduj to sama.
Když vážně pochopíš, že jsi celé lidstvo, pak ať budeš pracovat s kýmkoliv, budeš pracovat s celým lidstvem. Všichni máme tu samou mysl – mysl představ, naděje a strachu, usilování a ambicí, cílů a zklamání, vzteku a laskavosti – celý ten proud já. Můžeme to - jako lidské bytosti – opravdu vidět právě teď? Toto poznání, tento vhled, není duální, není rozdělený. Co se stane, když se nerozdělená lidská bytost setká s ostatními?
Ale dokud se s tebou setkávám jako buddhistka a ty jsi katolička, tak je zde rozkol. Ale ovšem, můžeme natáhnout ruce přes hranice a nazývat se navzájem sestrami a bratry, ale přesto lpíme na naší identitě, protože ji nedokážeme nechat být. Tento rozkol je to, co v nás vybuchuje. Jaderné bomby jsou jen vedlejším produktem toho všeho.
LENORA: To co říkáš platí i pro to, co dělám s Buddhistickým mírovým společenstvím – platí tam stejné principy.
TONI: Dobře. Ale zkusila bych se zeptat: „Přispívám k tomu proudu rozdělování a odlučování. Můžeš být zodpovědná jen za mír, který se odehrává v tobě, a to vyžaduje obrovské množství poctivosti při zkoumání tvého nitra. Lidé přes noc bděli před budovou budově OSN a seděli směrem k ní. Proč museli sedět zrovna tímto směrem? Pokud nesedí do všech směrů, což znamená žádným směrem, tak jde o rozštěpený přístup k rozštěpenému problému.
LENORA: Opravdu si myslíš, že cítili, že sedí jedním směrem.
TONI: No, tělesně ano. Co se dělo v každém z nich to nevím. Četla jsme o tom zprávu. Přišlo mi, že si dost jasně uvědomovali, že jak sedí na chodníku a kolem nich chodí spousta lidí, tak na ně mohou zapůsobit tím, jak udržují svoje těla ve vzpřímené pozici. To je všechno dualismus, posilování sebestředného myšlení. Mysl je tak záludná. Jen zaujmeme jinou pozici a naše opičí mysl zas dělá to co dřív.
LENORA: Není to dokonalé, ale …
TONI: Když se vrátíme k tomu, co chceš dělat, a ty to zkoušíš dělat důkladně a ne jen povrchně … Může se zeptat: Tahle práce, kterou uděláš s ostatními – práce pro mír – opravdu pobízí lidské bytosti k tomu, aby se ptali co je válka a mír uvnitř nich samých? A jaké je spojení mezi námi a „světem“.
LENORA: Doufám, že to tak je.
TONI: Ale je to prvořadý cíl? Protože tady válka začíná – uvnitř nás. Není to jen hmotný jev někde „venku ve světě“ - my to děláme. My jsme tou příčinou. Pokud to pochopíme uvnitř nás, jak bychom mohli válku zvládnout na globální úrovni. V první řadě musíme pracovat uvnitř nás.
LENORA: Jen uvnitř nás?
TONI: Tato otázka se objevuje často – musím být dokonalý, předtím než začnu pracovat s jinými lidmi – a je to samozřejmě absurdní Pracujeme, ať už jdeme na setkání mírového společenství, pečujeme o děti nebo jsme v zaměstnání. Když pracujeme i odpočíváme, je přítomno jasné uvědomování, jak myslíme, cítíme, ulpíváme, identifikujeme se, jaké máme předsudky a stereotypy vůči druhým lidem, a tak dále?
LENORA: A co když to všechno celou dobu zkoumáme?
TONI: Ptáš se: „Nezáleží na tom, jestli sedíme před budovou OSN?“ A já se ptám: „Zatímco sedíme, nezaséváme semínka rozkolu tím, že se identifikujeme se skupinou?“
LENORA: Na to neznám odpověď. Ráda bych to si to nechala jako otevřenou otázku.
TONI: Ano. To je ta cesta. Pokud to zodpovíme, už bychom to nemohli dál zkoumat.

... Zpět na stránku o Toni Packer